Kabinet milostných dopisů

recenze

Druhá světová válka byla tragická pro celý svět. Jeden ze států, který byl válkou a režimem nejvíce postihnut byla bezesporu Itálie. A právě tam se odehrává tento příběh. Elodie je jen mladá violoncellistka a studentka hudby a ničemu jinému se doposud nevěnovala. Až teď, v roce 1943, ji kamarádka Lena přesvědčila, aby se přidala do tajného klubu antifašistů ve Veroně, kde by jistě byla prospěšná - ať už svou neobyčejnou pamětí, nebo hudebním nadáním, které se jí nakonec v boji hodí také. Tímto činem spolu se stále se stupňující válkou se Elodii naprosto změní život a ona sama za pár měsíců zestárne o několik let.

Před přečtením této knihy jsem nevěděla přesně, do čeho jdu. Ale věděla jsem, že jde o příběh z války, který prostě vždycky zasáhne, ať už je napsaný jakkoliv. A přesně tak to bylo. Knihy z válečného období (nejčastěji druhé světové války) poslední dobou docela dost vyhledávám a nepřestávají mě fascinovat. Toto byla má první kniha z prostředí válečné Itálie a myslím, že to, co se v Itálii dělo, zprostředkovala naprosto skvěle. Nikdy jsem si moc neuvědomovala, jaké jsou mezi fašisty a nacisty rozdíly (ale samozřejmě je jasné, že nějak odlišní jsou), byli to pro mě prostě všichni "ti špatní" a tady je trochu ukázané, v čem se lišili. Itálie totiž byla samozřejmě fašistická a později ji začali obsazovat nacističtí Němci a přece jen byly poté už tak dost těžké italské poměry ještě horší. To autorka vystihla bravurně a rozhodně oceňuji, kolik si dala práce s ověřováním historických souvislostí, což zmiňuje ve svém poděkování na konci knihy.

Kromě válečného prostředí se mi ale líbil i příběh. V knize jsou vlastně dvě příběhové linie. Jedna se týká samozřejmě už zmíněné Elodie. Elodie byla prostě jen obyčejná dívka, která se najednou musela začít, stejně jako všichni ostatní, vyrovnávat s událostmi války. Přestože se rozhodla podílet se v protiválečném boji, jak jen mohla, a chtěla dělat vše, co bylo v jejích silách, musela až příliš brzy příliš hodně dospět a byla postavena před události, které by žádná dívka jen tak nerozdýchala. Ale svět pokračoval dál a Elodie si po každém pádu nemohla dovolit jen tak se složit, nikdo si to nemohl dovolit. Musela dělat vše proto, aby si uchránila život svůj a svých blízkých a moc dobře si to uvědomovala. A za to, jak se se všem překážkami dokázala potýkat, má můj velký obdiv.

Druhá příběhová linka se týká muže jménem Angelo, jehož cesty s Elodií se protnou hned na začátku příběhu. Kapitoly s ním a Elodií jsou současností, ale mezitím čteme především příběhy o minulosti každého z nich a postupně se dozvídáme, proč se tito dva vlastně střetli. Angelův příběh z minulosti se sice odehrává před druhou světovou válkou (ačkoliv válka se tam promítne taky), ale vypráví o důležitých, šťastných i smutných událostech, které ho navždy poznamenaly. Nemůžu k tomu říct nic víc, protože není nad to se vše dozvědět až při čtení knihy, nicméně můžu říct, že Angelova cesta rozhodně nebyla o nic lehčí než Elodiina a to, že se zrovna tito dva měli setkat, je asi to nejlepší, co se jim mohlo přihodit. Protože právě oni se navzájem mohli pořádně pochopit.

Opravdu vám nemůžu říct nic konkrétnějšího o obou příběhových linkách, protože i sebemenší detail by toho řekl až moc. Stačí ale asi vědět, že se jedná opravdu o silný příběh z války, ve kterém se promítne samozřejmě i láska a zároveň bolest, ale také touha bojovat, porazit válku a v neposlední řadě naděje. Naděje v nový začátek či v návrat ztraceného štěstí. Ta asi nikdy není patrná na první pohled, ale vždycky je součástí těchto příběhů a potažmo i skutečných událostí. Bez naděje by přece nikdo nebojoval, protože by neměl důvod. Ale lidé, alespoň někteří, doufali, že přemůžou nepřítele. Věděli, že budou muset obětovat hodně, ale.. no, zkrátka naděje umírá poslední, že. A dokud nepřišli o holý život, bojovali za lepší zítřky s naději v srdci. A přesně to jsem mimo jiné z knihy cítila.

Komentáře (0)