Jutta

recenze

Mladý Zdeněk žije v celku poklidným životem v moravském městě do doby, než mu přijde očekávaný úřední dopis, který obsahuje rozkaz k nástupu na nucené práce do Říše. Chtě nechtě opouští svůj rodný Vsetín a vydává se vlakem do Berlína. Ubytován je na privátě a hned další den nastupuje do místní fabriky jako soustružník a nástrojář. Zažívá první zamilování a lásku, zklamání, zradu, nenávist, slast milování i nečekanou pomoc.
Když se za dramatických okolností zkříží osudy Zdeňka a mladičké židovské dívky Jutty, jsou nuceni se semknout a nalézt společnou cestu nejen k sobě navzájem, ale především k přežití nástrah a hrůz, které jim osud a jejich bližní připraví.

Kniha Jutta je první publikace nově vzniklého nakladatelství Extraphon, které mi poslalo tuto knihu na recenzi. Autorem je Vladimír Černil, který se narodil v roce 1963. Vystudoval Vysokou školu ekonomickou a po roce 1989 se vrhl na podnikání. Po dvaceti letech úspěšného podnikání si začal plnit sny. Jedním z nich bylo i sepsání své první knihy Jutta, kterou napsal po padesátce. V současné době se připravuje na sepsání pokračování.

Přiznám se, že válečné příběhy čtu velice výjimečně a musím mít na ně náladu. Od té doby, co mám dítě, nerada čtu o hrůzách, které se děly právě dětem za války, nedělá mi to dobře. Když jsem se do knížky pustila a dostala se na str. 8, kde bylo popisováno, že zbytky těla mladého Samuela, syna Olgy Kühnelové a Samuela Kühnela staršího a zároveň bratra Jutty, právě dohořívaly v osvětimském krematoriu, kde byl zplynován v rámci "konečného řešení" židovské otázky, měla jsem chuť knihu zavřít a už se k ní nevrátit. Trochu jsem se bála, že příběh bude zasazen do koncentračního tábora, ale nakonec to bylo jinak, za což jsem celkem ráda.

Mladý Zdeněk pocházející z Valašska je kvůli odvelení německých mužů na frontu povolán jako levná pracovní síla do Berlína, kde má pracovat v jedné německé zbrojovce u soustruhu. Ve fabrice pracují nejen muži, ale i ženy, z nichž většina pochází z Polska. Brzy se Zdeněk seznámí s Beatrycze, mladou polskou dívkou, na kterou si však myslí ředitel fabriky Fritz Hoffmann, s nímž si není radno zahrávat, o čemž se Zdeněk nakonec přesvědčí na vlastní kůži. Zdeněk má zlomené srdce, ale útěchu nachází u Andrey, jeho bytné, která se k němu chová hezky. Osoba Andrey je zahalená tajemstvím, Zdeněk neví, co vlastně dělá, proč často opouští byt i na celou noc a kde bere tak velkou zásobu potravin. Jednoho deštivého dne najde Zdeněk pod mostem choulící se mladičkou židovskou dívku Juttu, která po varování sousedky uprchla před Gestapem, neboť jí hrozila smrt. Zdeněk vezme Juttu pod svá ochranná křídla, i když zprvu neví, jestli je to dobrý nápad. Může Zdeněk přivést Juttu k Andree, Němce, u níž si není jistý, jaký názor má na Židy?

Kniha ukazuje, že i v dobách zlých, kdy naplno zuřila válka, se lidé dokázali radovat z maličkostí, vyznávat si city a vychutnávat si vzájemnou blízkost a lásku. Uměli držet pospolu a nezapomínali na hodnoty jako jsou rodina a vzájemná úcta. Příběh je vyprávěn z pohledu obyčejných lidí, kteří se nebojí konat dobré skutky, ač jím samým může hrozit bezprostřední nebezpečí. Příběh je zasazen do období holokaustu, odehrává se v delším časovém rozpětí od listopadu 1942 až po přelom dubna a května roku 1945, kdy se válka pomalu chýlila ke konci. Čtenář sleduje Zdeňkův, posléze i Juttin boj o holý život, kdy kolikrát měli opravdu namále a jejich životy mohly náhle skončit. Příběh ukazuje nejen hrůzy tehdejší doby, ale naopak i krásné chvíle, kterým se uměli poddávat.

Zaujalo mě, že autor příběh sepsal na základě skutečných událostí, kdy mu jej ve svých dvaadevadesáti letech vyprávěla jeho babička. Na konci mě mrzelo, že jsem se nedozvěděla, jak to se Zdeňkem a Juttou bylo dál po skončení války, ale hned vzápětí jsem se dočetla, že autor připravuje pokračování. Už se nemohu dočkat.

Autor příběh sepsal velice čtivě, už od prvních stránek jsem se ponořila do vyprávění Zdeňka a s netrpělivostí očekávala, kdy a za jakých okolností se setká s Juttou. Příběh obsahuje velké množství milostných scén, které jsou psány s citem a nenarušují celou skladbu příběhu. Trochu mi vadila Zdeňkova naivita a životní nezkušenost, která se často projevila na jeho chování a skutcích. Zarazilo mě Juttino vcelku brzké milostné vzplanutí k muži krátce poté, co ji zavraždili otce a odvedli matku s bratrem. Chápu, že každý člověk se vyrovnává se ztrátou po svém, ale tohle mi prostě nesedlo, jakož i to, co se dělo pod střechou Andreina domu. Toto je však můj subjektivní názor a nikomu jej nepodsouvám.

I přes pár výtek se domnívám, že příběh věrně zachycuje tehdejší dobu, která pro mnohé znamenala smrt. V závěru jsem v napětí a očekávání konce doslova tajila dech a netrpělivě obracela stránku za stránkou, abych po otočení posledního listu mohla dá se říct v klidu vydechnout.

Pokud si chcete přečíst zase trochu jiný příběh z období holokaustu a příběhy z tohoto období vás zajímají, určitě po této knize sáhněte. Nezklame vás.

Komentáře (0)