Julie Berry - Všechna pravda, co je ve mně

recenze

Všechna pravda, co je ve mně (2014) / Stefanie G. (1058 views)
Julie Berry - Všechna pravda, co je ve mně
Spoustu si toho nepamatuju.
Někdy se mi vzpomínky vracejí ve snu a já křičím ze spaní.
Nebo se probudím a mám ze tmy pocit tísně, zapomínám, že už s ním nejsem.
Matka mě pak vykráká za vlasy a přikazuje mi, abych nechala toho ďábelského kvílení.

- Všechna pravda, co je ve mně, str. 24

*Odpovím ti se vší pravdou, co je ve mně*
Kniha Všechna pravda, co je ve mně se ke mně dostala po půlročním čekání jako recenzní e-book od nakladatelství Egmont. Bylo to už těch šest měsíců zpět, co jsem četla jinou recenzi na tuto knihu, takže když mi konečně kniha přišla, zase jsem měla jen malé tušení, o čem vlastně je. Věděla jsem, že je zvláštně napsaná a věděla jsem, že její obálka je děsivá. A tady se dostávám k bodu, kdy vám poradím, abyste si u této knihy nedělali předběžné závěry podle obálky. Svým způsobem má svůj smysl. I když je zvrácený.
Hlavní hrdinkou je mladá Judith, která příběh vypráví formou nepsaných dopisů určených chlapci, do kterého je již od malička hluboce zamilovaná. Pro mě byl tento způsob vyprávění ze začátku dost chaotický a nepřehledný. Ztrácela jsem se a nevěděla jsem, koho si mám kam zařadit, a jakou posloupnost příběh vlastně má. Skoro bych řekla, že jsem knihu četla spíš ze zvědavosti a tak trochu za trest. Naštěstí se vše s několika krátkými kapitolami zlepšilo. Začínala jsem chápat, co se Judith snaží říct, jaký je její životní příběh.
Judith žije v Roswellské osadě mezi lidmi, kteří jsou velmi věřící a kniha je zasazená do prostředí jakéhosi historického románu. Těžko vám řeknu, v jaké době se děj odehrává, Judith to blíže nespecifikovala, ale určitě nepočítejte s tím, že byste narazili na moderní techniku. Jídlo se stále vaří v rendlíku nad ohněm, povozy pomáhají k přepravě a ženy nevyjdou ven, aniž by na hlavě neměly čepce a pod nimi schované vlasy.
Jako malá měla Judith nejlepší kamarádku Lottii, se kterou se vždy scházely na staré vrbě, a svěřovaly si svá tajemství. Když však bylo Lotii patnáct, svěřila se jí, že má chlapce a chce si ho vzít. Pak zmizela. Ne dlouho po ní zmizela na dva roky i Judith a Lottiino tělo našli v řece.
Když se Judith znovu objevila, vše se změnilo. Lidé z vesnice ji považovali za prokletou a matka jí zakázala mluvit. Proč? Její věznitel jí totiž „pro její bezpečí“ vyřízl část jazyka. Může jen huhlat a sem tam říct nějaké srozumitelné slovo. Svoje tajemství, co se odehrávalo celou dobu, co byla pryč, si nese v hloubi duše v sobě.
S Juditiným vyprávěním pomalu ale jistě zjišťujete, jak se jmenuje ten chlapec, do kterého je tak zamilovaná, a kterému věnuje své nejtajnější myšlenky – Lucas. Zjišťujete, že má Judith bratra Darrela, otravného rozmazlence, a pomalu začnete nesnášet její matku, která je na ni neuvěřitelně přísná.
Není to tak dlouho od začátku, co přijde první důležitý bod pro celou knihu. Tím jsou nepřátelské lodě, které se blíží k osadě, a se kterými místní už jednou bojovali. Teď je boj čeká znovu a nikdo si není jistý, jestli jej přežijí.
Od této chvíle začíná být příběh zajímavý a napínavý. Dočítáte se, jak Judith vzpomíná na své věznění, na Lottii i na Lucase a svého zesnulého otce.
I přes to, že jsem se ze začátku bála, že pro mě kniha nebude to pravé ořechové, po první třetině jsem měla problém ji odložit. Začínala se mi líbit čím dál víc a také mě se stejným stupňováním překvapovala a udivovala. Na konci jsem už jen hltala jedno slovo za druhým a nemohla jsem uvěřit tomu, jak zamotaný děj byl a jak krutí dokážou být vesničané věřící ve svého Boha a hříchy, které nemají nijak podložené.

*Pocity a doporučení*
Obálka občas dokáže opravdu odradit. Znám to a myslím, že to znáte i vy. A někdy právě obálka rozhoduje o tom, jestli po knize sáhnete a přečtete si anotaci. Mně obálka knihy Všechna pravda, co je ve mně odrazovala. Připomínala mi nějakou příšernou knihu o zombie, ani nevím proč. :) Ale tehdy, když jsem na ni narazila poprvé, byla novinkou a já na ni byla zvědavá. Přečetla jsem si anotaci a byla jsem zvědavější o to víc. Přes obálku jsem se už tak nějak přenesla. Ale věřte mi, v knihkupectví bych ji asi do ruky nevzala. Pak jsem se podívala na ukázku, která mě zarazila. Způsob, jakým je kniha psaná je neobvyklý a ne každému může sednout. Já váhala dlouho. Když jsem nakonec uzavřela spolupráci s Egmontem, byla toto první kniha, o kterou jsem poprosila. Stále byla novinou na jejich stránkách a díky tomu jsem se k ní dostala.
Ze začátku jsem se vážně bála, že se mi kniha nebude líbit. Mnohem víc jsem se těšila na Božského hráče, Na hraně zapomnění nebo na Dívku se sněhem ve vlasech. Ale pak mi to nedalo a já se začetla. Krátké kapitoly mi utíkaly před očima a než jsem se nadála, byla jsem v polovině.
Nečekejte od knihy nějakou velkou romantiku. Soucit. Jen zlomenou dívku, která se zase snaží najít svůj hlas, i když jí všichni kolem pohrdají a považují ji za prostopášnou hříšnici.
Dokonce byly v knize okamžiky, kdy mě Juditina matka neskutečně rozčílila, kdy se mi ředitel místní školy Rupert Gillis hnusil, a kdy jsem Judith opravdu v hloubi duše litovala. Ale o tom má kniha být, nebo ne? O emocích.
Julie se rozhodně podařilo něco neuvěřitelného. Podařilo se jí vytvořit knihu, kde se ze svých pocitů svěřuje nevinná dívka chlapci, kterého miluje, a který si tyto v mysli psané dopisy nikdy nepřečte. Styl psaní je opravdu neobvyklý a já jsem celkem zvědavá i na jiné Juliiny knihy.
Se všemi těmito pocity, které se ve mně mísí, vám knihu musím DOPORUČIT! Rozhodně je neobvyklá, s hlubší myšlenkou, propleteným dějem, napětím a láskou. Já sama jsem velmi ráda, že jsem měla tu možnost si ji přečíst! Nebudu toho litovat a dokonce zvažuji, že si ji ve fyzické podobě pořídím do knihovničky, protože Juditin příběh by se v ní jednoznačně vyjímal.

Za recenzní e-knihu děkuji Egmontu!

Hodnocení na blogu stefanie-g-books.blogspot.cz 4,5 hvězdičky.

Stefanie G.

Komentáře (0)

kniha Všechna pravda, co je ve mně recenze