Jste po smrti, ale máte co říct? Popovídejte si s oživovatelem...

recenze

Jmenuje se Jonah Miller, je mladý, sympatický a pracuje jako forenzní reviver. Neboli oživovatel. Čili si povídá s mrtvolami. Chcete ho?

Vítejte ve světě, kde smrt ještě nutně nemusí znamenat, že vás někdo umlčí. Pokud máte štěstí a nachomýtne se šikovný oživovatel, můžete ke své vlastní smrti ještě něco dodat. Máte na to sice jen pár minut, ale takový osobní epitaf se může sakra hodit, ať už se chcete jen rozloučit se svými milovanými, kterým jste nestihli říct sbohem a jak strašně je máte rádi, nebo pro ty méně epesní případy, kdy vás třeba nějaký parchant přetáhne židlí po hlavě a vystaví vám tak jednosměrnou jízdenku na onen svět.

Jonah se zabývá právě takovými nepříjemnými případy. Je schopen na krátký časový úsek přivést zpět duši zemřelého, aby podala svědectví o svém neslavném konci. Výpovědi mrtvých jsou dávno soudně uznávaným svědectvím a jsou používány k usvědčení pachatelů. Pravda, práce to není zrovna optimistická, ale oživovatele může těšit vědomí, že mohou pomoci při dopadení špatných chlapců a děvčat.

A protože tahle práce je málo na pendrek, jednoho hezkého dne na našeho milého Jonaha promluví (po úspěšném výslechu) ústy nebohé Alice Deckerové něco temného, zlého a dávno, dávno mrtvého. To už vážně jednomu sebere náladu. Ale pojďme tomu chlapovi naložit ještě víc! Co třeba myšlenky a vzpomínky mrtvých, které se mu usídlí v hlavě a to tak pevně, že za chvíli vlastně neví, kým je. Takže to máme náročnou práci, halucinace, kdy vidí mrtvé lidi (a někdy se jimi i stává) a k tomu prakticky nulový osobní život. Kocour doma se nepočítá. To by mohlo na chvíli stačit.

Svět, v němž mezi námi žijí oživovatelé, působí místy až strašidelně reálně. Na to, že se jedná o autorovu prvotinu, jsem si čtení vážně užívala. Proces oživování je popsán tak přesvědčivě a přitom je mu ponechána ta správná dávka záhadnosti, že máte dojem, jako byste něco podobného mohli číst zítra v novinách. Má to dobře promyšlené, pan spisovatel. Postavy nejsou ploché, ani nepůsobí šablonovitě a zápletka je místy příjemně duchařsky mrazivá. A to já ráda.

Start super, výplň mezi začátkem a koncem taktéž nenudí, jen ten závěr mi tak nějak nesedl. Ne, že by byl špatně napsaný – chraň mě ruka knihomolova – to vážně není, ale pocitově mi to prostě k tomu zbytku nešlo. Ano, je tam akce, je tam i padouch, oklamaný génius a úplatní oživovatelé, ale to finální rozuzlení s těžko popsatelným a uchopitelným netvorem z hlubin temného vesmíru, či čeho vlastně… Hmmm, radši bych zase tu hororovější strunu. Ale to je jen mé osobní reptání.

Takže jednu ruku na srdce, druhou na knihu a s čistým svědomím můžu říct, že tahle knížka je hodně povedené sci-fi, jež jsem nechtěla dát z ruky, dokud nebudu na konci. Je to napínavé, strašidelné a v určitých chvílích to vyvolává značnou žízeň, proto si připravte ke čtení i nějaké to dobré pití. A pak se vesele můžete pustit do alternativní reality, kde není radno nechávat násilně usmrcené mrtvoly s hlavou na krku, protože by vás mohly velmi ochotně naprášit. Zaručuji vám, že vás ta veselá a rozjařená nálada po pár stranách přejde.

Nuže, pokud máte náladu, vydejte se prozkoumat nové pracovní odvětví, přičemž průvodce vám bude dělat sympaťák Jonah, jeho nejlepší kámoš a zároveň kamerový technik Never a aby si na své přišly i případné feministky, do pátrání se nám zapojí i krásná a sebevědomá novinářka Annabel Harkerová, jíž nedávno někdo utýral k smrti jejího depresivního otce. A na to vemte jed, že se společně pokusí přijít na to, proč Daniel Harker musel zemřít. Vlastně to zajímá i samotného Daniela.

„Zaznamenali jste něco z toho?“ zeptal se, ale žádná odpověď se nedostavila. Pak červené světélko kamery zbledlo a zhaslo. Jonah se na ně zmateně podíval a uviděl, jak se v černých čočkách odráží jakýsi pohyb. Pohyb za ním. Otočil se zpátky k mrtvé. Alicina hlava, která byla po celé oživování nakloněna ke straně, sebou nyní trhla a napřímila se. Oči se pohnuly a upřely se na něj.
To nebyla Alice. Jonah neměl ponětí, co je ta věc, která na něj civí. To něco promluvilo.
„My tě vidíme,“ řeklo to něco, a pak zmizelo.

Komentáře (0)