Jsou slepí zpátky?

recenze

Druhý díl z trilogie byl velmi milým překvapením. Ze začátku jsem se modlila, aby pokračování nebyl o ničem. To se naštěstí nestalo.

Autorka nás zavede za Hirkou do našeho obyčejného světa. Zde se hlavní hrdinka pochopitelně nevyzná. Postupně se v rámci možností trošku přizpůsobuje. Snaží se naučit jazyk, zvyky, a i ty nejvšednější věci jí udivují.

Na druhé straně sledujeme příběh Rimeho. Nejmladšího Nosiče „Havrana“ jakého kdy Rada měla. Což se některým členům nelíbí. Rime chce, aby se vše od základů změnilo, aby éra tajemství a intrik skončila, což se samozřejmě nestane přes noc, a ne všem se to bude zamlouvat.

Příběh druhého dílu se mi celkově velmi líbil. Připadal mi však trošičku slabší než první díl, a to pouze kvůli malinkým nedostatkům a nesrovnalostem, které mi v příběhu tak úplně neseděli. Jako například fakt, že Hirka se celkem dlouhou dobu pohybuje ve světě lidí, a to bez jakéhokoliv průkazu totožnosti a vhledem k tomu, že je z jiného světa, se chová divně a nikoho to nepřekvapilo.

Dále mi celkem nesedla postava lovce Stefana. Ne, že by mi byla vyloženě nesympatická, ale na můj vkus se chovala všelijak, akorát ne tak jak bych čekala, že se bude chovat lovec. Zkrátka jsem vůbec netušila, co si o něm myslet.

Když ale pominu nějaké ty drobnůstky, příběh byl skvělý. Měl spád, autorka nám odhalovala tajemství, jedno po druhém a samotná zápletka a následné rozuzlení mě překvapilo více, než jsem čekala. A to v dobrém slova smyslu.

Zatím mě knížky Siri Pettersenové nezklamaly a doufám, že tomu tak bude i ve třetím díle na který se již velmi těším. A jsem zvědavá, jak dobrodružství našich hrdinů dopadne.

Komentáře (0)