Jsem zlomená

recenze

Jsem zlomená (2013) / Ivett7
Jsem zlomená
Juliette se už dva týdny nachází v Bodě Omega, kam ji a Adama přivedl Kenji poté, co se jim podařilo uprchnout od Warnera. Toto místo je pro ni naprosto nový svět, ale po prvotním nadšení začíná pochybovat o sobě a o tom, zda sem patří. Stále miluje Adama, ale už si nemůže být jistá ani tím, že on bude jejím pevným bodem, protože se objevují další nová a pro Juliette znepokojivá zjištění. A zároveň jí vrtá hlavou, proč se jí může dotknout Warner a jen čeká na den, kdy si pro ni přijde. Lidé v Bodě Omega jsou připraveni bojovat a je jasné, že válka je nevyhnutelná. Než k ní však dojde, zažije toho Juliette ještě mnoho a snad si konečně uvědomí, jaký bude její úkol ve válce a jak naloží se svými schopnostmi.

Série Roztříštěná si mě získala od začátku. A přestože dost často pro mě v takových sériích zůstává nejlepším dílem ten první, tady tomu tak není. Miluju první díl, ale to jak neskutečně jsem se nemohla odtrhnout od Zlomené se teda nedá srovnávat. A to i při druhém čtení, kdy jsem věděla co se stane. Tady bylo prostě úplně všechno, co jsem potřebovala a naprosto maximálně jsem si to užívala.

Začnu od Juliette. Jestli se v nějaké dystopické či fantasy sérii hrdinka opravdu transformuje, je to pro právě v Roztříštěné Juliette. V prvním a ještě i ve většině druhého dílu je jen vystrašenou dívkou, která má strach z lidí, ze světa, ze sebe, ze svých schopností a.. no, strach je zkrátka to, co ji asi nejvíce vystihuje a moc neví, co si s tím počít. Ale! Tady postupně vidíme, jak se pomalu, ale jistě transformuje, jak si začíná uvědomovat, jak se chce v životě chovat a vůbec, co v životě chce a jak bude nakládat se svými schopnostmi. Ta hlavní transformace sice nastane až ve třetím díle, ale tohle tady opravdu zbožňuju. A kromě toho si začíná dělat pořádky ve svém milostném životě, o čemž nebudu moc spoilerovat, ale je to další věc, kterou dělá správně, ačkoliv to není jednoduché. Nic z toho. Prostě you go, girl!

Víte, kdo je na předních příčkách mezi mými top mužskými knižními postavami? Kenji Kishimoto. A hned za ním Warner. Kenji je prostě moje láska. Pokud jste četli Měsíční kroniky, tím svým humorem mi Kenji dost připomíná Thornea, ale přitom je každý z nich vtipný a dokonalý tak nějak po svém. A právě Kenji celé sérii dodává šťávu a absolutně si nedovedu představit, že by tam najednou nebyl. Warnera jsem sice v prvním díle moc v lásce neměla, stejně jako Juliette, ale tady se o něm dozvídáme tolik věcí, které jsou ukryty hluboko v něm a které vás nenechají chladnými, že se můj náhled na něj radikálně změnil a mám ho opravdu hodně ráda. Stejně jako Juliette. Warner je pro mě knižní bad boy číslo jedna a těším se na ještě více z něj ve třetím díle.

A u další postavy začnu obdobně - víte, kdo je nejspíš mou nejméně oblíbenou mužskou knižní postavou? Ano, je to Adam Kent. Já ho prostě nemám ráda. V prvním díle jsem ho měla opravdu ráda, ale tady se začíná chovat tak otřesně, že už bych za ním práskla dveřmi. Ale zároveň si myslím, že se mi ho teď, při druhém čtení, docela podařilo pochopit. Nicméně to nic nemění na tom, že je prostě nesnesitelný a měl by se dát trochu dohromady. A jen tak mimochodem, dokázat stvořit postavu přesně tohoto druhu považuji za naprosto geniální. Takže přestože Adama nemůžu vystát, autorku obdivuji za to, že ho dokázala napsat. Lépe se jí to podařit nemohlo.

Asi jste už pochopili, že ze Zlomené jsem naprosto na větvi. Z děje vám toho nemůžu úplně moc prozradit, nicméně tohle rozhodně není vycpávkový díl. Akce je tu sice především na konci, ale i mimo akční scény se stane spousta důležitých věcí. Juliette sice řeší především city a své postoje a tak, ale máte možnost dozvědět se hodně důležitých věcí o Warnerovi a nejen o něm, začnete nenávidět Adama (to je většinový znak, jak jsem tak koukala) a navíc, Kenji vás rozhodně nenechá se nudit. A věřte mi, rozhodně vás knížka naprosto natěší na třetí díl, po kterém budete chtít sáhnout okamžitě.

Komentáře (0)

kniha Jsem zlomená recenze