Jsem psycho, mimochodem. Ale...chceš se stavit večer a užít si?

recenze

Většinou u mě rozhodnou první stránky. Nemyslím po dějové stránce (tam se toho člověk většinou moc nedozví), ale mám na mysli ten "celkový pocit" z knihy. Tady to bylo divný (proč autorka třeba nezačala o pár dnů dřív? Aby třeba ukázala, že život její hrdinky nezačal v okamžik, kdy poznala "jeho"? Toho dokonalého borce...ale potom to jasné bylo, protože její život v knize byl vážně jenom ten borec, ale na konci holka překvapila!) a potom trapný (já si jenom z jeho hlasu stříknu do kalhotek a to ani nevím, jak vypadá!). Sice mě potěšilo, že Ava nebyla úplně blbá kráva (to mě překvapilo, fakt že jo!), ale iritovalo mě to její bulení, ke kterému neměla důvod (a sama to i přizná!). Vadilo mi, že borec je borec na 100% a nic dalšího (než že je fakt dokonalej v posteli) se o něm skoro nic nedozvíme. Ale ruku na srdce, kdyby nebyl fakt dokonalej v posteli, tak v té knize není. Takže zbývá Kate. Kamarádka, která má odpověď na všechno a je tak v pohodě, že kdyby byla hlavní postavou (ale to by se asi potom nejspíš chovala stejně jako Ava, že jo?) knihu bych četla s větším nadšením.

Takže, kdo je Jesse Ward? Sexy chlápek, bohatý, neodolatelný. Takhle ho vidí Ava, ale potěšilo mě, že není pouze zaslepená láskou a uvědomuje si realitu a absolutní probuzení na sebe nenechá čekat. Takhle ho vidím já. Sobecký, do sebe zahleděný, arogantní, netolerantní. Jo, všichni tyhle chlapy jsou takovýhle. Ale Jesse Ward je moc. Všechno vyhnané do extrému, až je to hnusný a snad poprvé mi lezl on víc na nervy než ona. Hlavně ke konci knihy toho bylo moc. Hlavní hrdinka ví, že je ten chlap arogantní a trochu psycho, přesto se hned (ani ne pět minut) po předvedení další psycho scény zachová naprosto klasicky. A tím nic nevykecám. Na všechno zapomene. A protože proč? Proč asi. Protože jí zase suprově udělá. Žádný překvapení, Avo, co?

A co je absolutně nejhorší? Jedná se o erorický román, ale já se už po x-tém sexu začala nudit a těch 500 stran se stalo zabijákem všeho. Raději proškrtat na 300 kvalitních stran, než 500 průměrných. Mě by totiž ani nevadilo, že je děj skoro stejný, jako spousta dalších knih. Na to kašlu, vážně jo. Jenom mi vadí kvalita na úkor kvantity. Nevadí mi bichle, ale v tomhle připadě to nebylo třeba, protože to nejdůlěžitejší se čtenář dozví stejně na posledních stránkách. A ta bonusová kapitola? Milé, ale naproto rušivé vzhledem k tomu, jak první díl skončil (sice to dává naděj do dílu druhého, ale ruku na srdce, čekal někdo jiný směr?).

Odhalení? Co se v téhle knize odhalilo? Odkud má Jesse všechny ty prachy? Čekala jsem něco podobného, protože jsem si nevšimla, že je chlápek "od devíti do pěti". Že je Jessie Ward do sebe zahleděný kretén? To nebylo odhalení, to byl fakt, který byl jasný od začátku. Proč se tak chová a co za tím všim stojí (toť věc jiná), se čtenář určitě dozví v dalším díle…sakra, další trilogie, na vytažení peněz z peněženky. Jenže já si po přečtení dílu prvního nejsem jistá, jestli sáhnu po druhém. V tomhle případě je totiž důležitý cliffhanger. Třeba pro srovnání konec knihy Rychle a smyslně (když už chceme zůstat v žánru a trilogii). Pro mě průměrná kniha, při jejímž čtení jsem si nebyla jistá, jestli se pustím do dalšího dílu. Co změnilo moje rozhodnutí? Cliffhager. V knize Odhalení jsem si připadala ošizená a autorka mi vážně nedala důvod být nažhavená na další díl (vzhledem k tomu, že teď vyšel, odhaduju, že u nás v knihovně ho budou mít začátkem roku). Navíc, nebýt právě té bonusové kapitoly, já bych si dokázala představit, že by už byl konec. Je mi jedno, jestli ho budu číst dál nebo ne. Kniha mi prosvištěla hlavou a nic v sobě nezanechala. Škoda.

Hlavní problém je v tom, že jsem asi rozmlsaná. Kdybych v ruce držela Odhalení a četla jako svou první knihu v žánru, asi jsem nadšená. Opomenu-li naprosto neoriginalni příběh (tady přiznání - originalitu v podobných knihách už nehledám. Hledám zajímavý styl psaní nebo zajímavé obraty. Protože to jsou věci, které by mě mohli překvapit.). Spousta jiných autorek píše mnohem zajímavějším a poutavějším stylem. Lidově řečeno, mají svůj ksicht. A já jsem o to víc nadšenější, když narazím na něco neotřelého, nového a zajímavého. Tohle na mě působilo jako sterilní vypravění jedné nadržené slečny (nic proti tomu, ať si je nadržená, to je mi u zadku).

Takže kolem a kolem. Průměr, který mě nedonutil číst dál, nepřinesl nic nového a…nic dalšího. Knihu bych doporučila někomu, kdo čte pouze tenhle žánr (a proto je schopný občas přimhouřit oči). Taky tomu, kdo ješte žádnou podobnou nečetl (až si přečte další, bude potěšený tím, že se kvalita jeho čtiva s další zlepšuje). Taky tomu, kdo své knihy občas prokládá něčím lehčím (nebude nic očekávat, takže nemusí být zklamaný). Ale jestli někdo rád logiku, ruce pryč. Tohle není kniha, kde se musí přemýšlet, to se občas hodí. Ale v tomhle případě neproběhlo ani nepřemýšlení a uvolnění. Celou dobu jsem to už chtěla mít za sebou a jelikož kniha nebyla napsaná poutavě, celou dobu se to pekelně táhlo.

PS: Kdyby mě chlap neustále upozorňoval, ať si hlídám slovník, poslala bych ho přesně tam, kam by ho napadlo. Na DK do zadinky, ale v reálném životě mnohem hlouběji…

Komentáře (0)