Jo Nesbo: Žízeň

recenze

Dva roky trvala žízeň po dalším příběhu s Harry Holem, ikonickým policistou z norského Osla. Dočkali jsme se mezitím nového románu (Syn), který sice nebyl vůbec špatný, ale ruku na srdce, Harry je Harry. Žízeň je u konce, konečně se můžeme napít plnými doušky. Ale: je vůbec o co stát?

V Oslu opět není bezpečno. Vrah hledá oběti přes randící aplikaci Tinder a jeho zběsilost zamává leckterým zkušeným kriminalistou. Vyšetřovací tým přešlapuje na místě a jeho šéfka Katrine si neví rady. Brzy dostane nežádanou pomoc. Šéf norské policie má totiž mnohem vyšší ambice a nutně potřebuje, aby se případ rychle vyšetřil. A tak přesvědčí (velmi mírně řečeno) Harryho, aby pomohl vyšetřování. Tomu se do toho sice nechce, ale nakonec nemá jinou možnost.


Žízeň navazuje v sérii na linii, kterou Nesbø vypráví zhruba od knihy Sněhulák. Nejde jen o pojítka příběhu, ale také o vývoj vedlejších postav či motivů jednotlivých aktérů. Pokud jste si mysleli, že v Policii tyto linie vrcholí, v Žízni na vás čeká několik překvapení. Zdá se, že Jo Nesbø nedokáže bez svého hrdiny žít a patrně také pochopil, že my jsme na tom dost podobně. Oceňuji, že Harrymu tentokrát nedává žádné nadpřirozené schopnosti, které mě v několika dílech dost solidně vytáčely.


V čem se ale Jo Nesbø nekrotí je násilí. Mysleli jste si, že Levhart je jeho nejbrutálnější kniha? Že už zašel za hranici? Tady ji znovu překročil a mnohem dále. Žízeň rozhodně není pro slabé povahy. Myslím ale, že jím použité motivy či jím popisované situace nejsou nikdy samoúčelné. Šokují vás, to jistě ano. Ale není to „násilí pro násilí“ – Nesbø to dokáže smysluplně vysvětlit a ukotvit v ději.


Nepamatuji se, že by v předchozích knihách autor tolik odkazoval na různé popkulturní motivy. Nejde jen o oblíbenou balící aplikaci – těch trendů, na které odkazuje v příběhu najdeme více. Je to jistě fungující koření a naštěstí ho není příliš, aby to odvádělo pozornost od toho podstatného.


Mám-li knize něco vytknout, pak je to jisté šedé místo v příběhu. Představte si, že žijete ve městě, které je velké jako polovina Prahy. Všude se píše o tom, že vrah své oběti nachází přes Tinder a média se tomu věnují tak moc, že tomu prakticky nemůžete utéct. Přesto půjdete na další rande z Tinderu. Tohle je ale jediná výtka, kterou na Žízni vidím.


A tím se dostáváme k tomu hlavnímu. Jak už jsme si zvykli, opět si nás pan autor vodí jako malé děti na vodítku. Předhazuje nám zdánlivé stopy, kterým věříme a na základě nich si určíme pachatele. Kdo má zájem na tom zabíjet mladé ženy? Možností je hned několik. A než přijde velkolepé finále, jsme docela zmateni. A to finále opravdu stojí za to. Myslím, že poslední stránky jsou to nejlepší, co zatím Nesbø ukázal.


Přesto si myslím, že taková Policie je o stupeň lepší, než Žízeň. Ta je skvělá, má náboj, má skvělé tempo, je ohromně čitelná a rozhodně drží laťku obdivuhodně vysoko. Ale při čtení Policie jsem měl pocit, že už to chce Jo Nesbø zabalit a proto dal do vyprávění koňskou dávku epičnosti a velkoleposti. Tady to vlastně chybí, což ale ze Žízně rozhodě nedělá špatnou knihu.


Nikde jsem nečetl spekulace, jestli bude dvanáctý díl, ale po dočtení sázím svou čest i počestnost, že se dvanáctého románu s Harry Holem dočkáme. Což berte jako skvělou zprávu, protože Jo Nesbø stále dokazuje, že jeho talent umí využít naplno.


Hodnocení: 90%

Komentáře (0)