Jo Nesbø - Honba za přízrakem
recenze
Přízrak (2014)
/ maphiosso
Červenec. Do hajzlu. V červenci se přece prostě neumírá. Slyším vážně kostelní zvon, nebo byl v těch zatracenejch kulkách nějakej halucinogen? Fajn, tak tady to skončí.
Není vhodnějšího dne pro vydání jedné z nejočekávanějších knih podzimu než Velký knižní čtvrtek, který už netrpělivě klepe na dveře. Devátý, předposlední díl série Joa Nesbøho o policejním komisaři Harrym Holeovi v tento den vyjde pod názvem Přízrak, jako už tradičně, v nakladatelství Kniha Zlín.
Harry Hole, toho času již bývalý policista, se po třech letech strávených v Hongkongu vrací do Osla aby objasnil téměř uzavřený případ. Jedná se o vraždu na drogové scéně, ze které je obviněn Oleg, syn jeho životní lásky Rachel. Se svolením svého bývalého nadřízeného začne Harry pátrat na vlastní pěst. Z původně typické vraždy pro drogové prostředí se postupem času stává mnohem složitější případ. Stopy vedou k Dubajci, přízraku, který všichni znají pouze z doslechu, a který s novou drogou violin ovládl celý trh. Harry se brzy pro své zapojení do případu stane nepohodlnou osobou a rozehraje tak s Dubajcem nebezpečnou hru na život a na smrt.
Nesbø v Přízraku poprvé upustil od zavedené stavby děje z předchozích dílů. I zde sice pracuje s vedlejšími liniemi, které později splynou v jednu, ale všechny spolu více či méně souvisí a čtenář se tak v příběhu lépe orientuje. Přechod z propracované detektivky z počátku série na přímočařejší thriller je tedy ještě patrnější, než v předešlém Levhartovi či Sněhulákovi. Příběh ozvláštňuje například vyprávění umírajícího Gusta, Nesbø si ale čtenáře získává především precizní provázaností děje, kdy i detail může hrát o sto padesát stran později velkou roli. Je tedy obtížné předvídat jakýkoli zvrat. Jak už bývá u tohoto autora zvykem, vykreslení a psychologie postav jsou na velice dobré úrovni. Postavami známými z předchozích dílů se sice nezabývá tolik, jako těmi úplně novými, ale dostatečně na to, aby se ani čtenáři neznalí dřívějších děl v ději neztráceli. Více než kdy jindy Nesbø řeší otázky aktuálních problémů v Norsku jako jsou drogy, politika nebo korupce, které ostatně tvoří podstatnou část příběhu.
Jo Nesbø se nebál upravit zavedený koncept, který přestože opakovaně slavil úspěch, musel u pravidelných čtenářů autora již působit stereotypně. Výsledkem je syrový thriller, který celou sérii ještě více vygradoval a připravil půdu pro závěrečný díl.
