Jiří Pešaut / CXEHXIO

recenze

Cxehxio (2016) 5 z 5 / Lumír Hayer
Cxehxio

Kamil Marcel Hodáček

CXEHXIO

nakl. Kampe, Praha, 2016, 80str.

Dostala se mi do rukou kniha Kamila Hodáčka – Cxehxio. Paní Helena Machovcová trefně na zadní straně obálky poznamenala, že Hodáčkovy básně jsou vlastně mistrné šifry, s čímž, podle mého názoru, nelze nesouhlasit.
Abych si Kamilovu poezii naplno užil, bylo třeba se oprostit od egoistické touhy rozlousknout smysl každé jednotlivé básně, sloky či metafory, které jsou, jak to už jeho tvorby bývá, překvapivé a nápadité, a nechal jsem raději pozvolna na sebe působit Kamilovy básně jako celek. Podle mého názoru to je i Kamilův záměr, vyvolat postupně ve čtenářovi řadu pocitů a dojmů, nechat jej doslova propadnout a splynout s jeho poezií, teprve tak lze totiž Kamilovu poezii pochopit a komplexně vnímat.
Kamil Marcel Hodáček je bezesporu mistr slova nejen v naší české kotlině, ale troufám si říci, že i světového formátu. Bravurně si dovede hrát se slovy, vytvářet novotvary a mistrně využívat proud vědomí. Lépe řečeno, dokáže se při psaní oprostit od svého ega a plně důvěřovat svému podvědomí. Čtenář, alespoň v mém případě tomu tak bylo, má pocit, že slova přicházejí automaticky, nenásilně, jakoby sama od sebe.
Můj dojem z Kamilových básní umocnil i fakt, že jsem měl několikrát tu čest vyslechnout si básně naživo přímo od autora. Tento zážitek doporučuji všem. Při četbě jsem slyšel Kamilův hlas, představoval si jeho gesta, čímž se můj čistě poetický prožitek znásobil. Postupně jsem se do Kamilovy tvorby zanořoval stále hlouběji, bez egoistické touhy vyluštit skrytou tajenku básní, nechal jsem se unášet volně plynoucím proudem slov a v té chvíli, jako by mimoděk, smysl některých básní vyplul na povrch.
Na rozdíl od předešlé tvorby, kdy se Kamil obracel více do sebe, v Cxehxiu, jak i sám název napovídá, píše o nás, o lidech a vnějším světě. O osobnostech českého národa a o místech, které zřejmě důvěrně zná. Kamil dokázal, že má Čechy rád a upřímně přeje českému národu jenom to dobré. Ostatně v titulní básni této sbírky je to řečené jasně (cituji úryvek):

Česko musí najít vhodného buditele
fungujícího státního hazardu
vrchního hráče
a
bukačů vrhače
Česko musí najít supící vlak
zhubnutím vyrytý
do aktuálního nugátu varování

Kamil Marcel Hodáček se však dotkne i světových událostí, kupříkladu terorismu a migrace. Hlavně však poukazuje na potřebu poznávat sama sebe, nebát se odklonit od všeobecně uznávaného mainstreamu a jít svou vlastní cestou. Svobodně, třeba i za cenu býti pro druhé bláznem, být sám sebou. Zůstat věrní svému skrytému podvědomí, to je i cesta, jak pozvednout český národ o další level výše. To je podle mě hlavní poselství Kamilovy knihy.
Kamile, díky.

Komentáře (0)

Přidat komentář