Jindy, jinde, jinak...ve stejném metru

recenze

Metro 2034 (2011) / -Endy- (201 views)
Jindy, jinde, jinak...ve stejném metru
Napsat pokračování knihy je velký závazek. Čtenáře, kteří se rozhodnou věnovat čas jeho přečtení, totiž první díl nadchnul, navnadil, nebo i pobouřil natolik, že si autorův navazující počin zkrátka nenechají ujít. Do četby tedy promítají svá očekávání:

Jak to bude dál s hlavními postavami z prvního dílu?
Jaké další postavy přibudou?
V jakém prostředí se budou pohybovat?
Bude tento díl zase tak dobrý (popř. příšerný)?

Tyto a jiné otázky se jim honí hlavou, dokud nezačnou první kapitolou druhého dílu. A tam se to postupně rozčísne.

A tak se i Dmitry Glukhovsky připojil k trendu navazujících knižních sérií a napsal volné pokračování kultovního sci-fi románu Metro 2033. Jak velký význam bychom měli připisovat slovu „volné“? Posuďte sami.

Děj Metra 2034 je opět zasazen do prostor bývalé moskevské podzemní dráhy, kde lidé našli poslední útočiště před jadernou válkou. Oproti minulému dílu je pozornost soustředěna na stanice umístěné spíše v jižní části mapy metra. Nesporným pozitivem je tedy to, že coby čtenáři poznáme nová místa a její obyvatele. Prim bude hrát stanice Sevastopolskaja, jejíž obyvatelé téměř denně čelí invazi mutantů, kteří na ně útočí z tunelů, šachet či kanalizace. Místní lidé svůj „domov“ brání ze všech sil, jsou však závislí na přísunu munice z Hanzy (společenství stanic Okružní trasy metra). Vyzbrojená karavana, jež byla vyslána pro zásoby, se ale dlouho nevrací, a zmizela i průzkumná skupina, která ji šla hledat. Telefonické spojení také nefunguje. Něco se muselo stát. Sevastopolskaja však bez pomoci dlouho nepřežije.
Tu jim nabídne muž, který si říká Hunter. Na stanici už nějaký čas pobývá; většinou v předních řadách bojovníků proti mutantům. O jeho minulosti se neví téměř nic, ale při akci je velice schopný a chladnokrevný, proto místní velitel svolí, aby Hunter zjistil příčinu nedávných událostí. S sebou muž vezme Homéra, znalce metra, jenž touží po dobrodružství a inspiraci k sepsání velkého příběhu.

Volné pokračování sice počítá s osvědčeným prostředím, ale hlavní postavy jsou jiné. Pravda, Hunter se objevil už v Metru 2033, ale příliš se tam neohřál. Zde je mu poskytnuto větší pole působnosti a novým postavám rovněž. Naopak posun v linii příběhu Arťoma, protagonisty „jedničky“, zde nečekejte.
Další změnu představuje způsob vyprávění. Zatímco Glukhovského prvotina se nesla v jednolitém duchu očima mladého Arťoma, tento díl staví na několika paralelně se odvíjejících liniích, které se místy propojí, ale to spíš jen proto, aby se mohl přeskupit počet postav, které následně budou opět odděleně „pobíhat“ po metru. Není to vyloženě chaotické, ale působí to určitým rušivým dojmem.
Nejobtížněji stravitelným „upgradem“ bude patrně míra hloubání a filosofování některých postav. Ne pro všechny, samozřejmě. Najdou se jistě i tací, pro které budou myšlenky pátrající po smyslu a dalších možnostech lidské existence vrcholem blaha. Ti přízemnější z nás to nějak skousnou…nebo přeskočí.

V celkové perspektivě se jedná o knihu, která za svou osobitější předchůdkyní v mnohých ohledech citelně zaostává, ale návrat do nitra temných tunelů má rozhodně své kouzlo.

Komentáře (0)

kniha Metro 2034 recenze