Ještě pár dní a je konec

recenze

Někdo se rozhodl, že mě chce zničit. Vidět mě mrtvého, ať to stojí, co to stojí. Skoro denně dostávám upozornění, že tady na světě nemám co dělat. Nemám právo žít. Ale kdo má právo za mě rozhodovat o tom, jestli mám zemřít?

Pošesté a pro mě několikáté setkání se zajímavými myšlenkami, které pochází od spisovatele Håkana Nessera. K tomu využití nezapomenutelného a zvláštního švédského ostrova Gotlandu, kde hlavní vyšetřující tráví dovolenou. A jak to bývá, vzpomenu si na „nucené“ prázdniny Poirota, kdy se odehraje něco, co nezná obdoby. Objeví se někdo, kdo před lety zmizel a měl být nejspíš mrtvý, může se to stát?

Ačkoliv od první třetiny již tušíte, jaká je odpověď nejen na identitu neznámého, ale především na rozuzlení celého díla, hledáte svou odpověď / pohled na tragickou událost, která za všechno nejspíš může. Neustálé odbočky a vnitřní promluvy Barbarottiho vás jen zdržují, chvílemi možná i nutí říct si – je nutné příběh dočíst? Ano, je!

Možná nejslabší příběh z celé série, ale pro milovníky Barbarottiho a Backmanové další kus do knihovničky, který nesmí chybět. Děj se naštěstí tak často nevleče, protože emoční bouře hlavních postav tentokrát žádná není a možná nakonec přeci jen budete trochu překvapeni, co s nimi vymyslel. Na autora a jeho postavy určitě nezanevřu a budu vyhlížet další jeho knihu.

*
„Vy jste ho tedy nechtěla zabít?“
Než jí Eva odpověděla, zadívala se na ni dvě vteřiny unavenýma očima.
„Ne, zabít jsem ho nechtěla. Šlo mi o záchranu života té dvojice v autě. Což se mi snad podařilo, ne?“
Syrénová se při její odpovědi pousmála, Barbarotti nechápal proč. Byl to sice jen mžik, na ženině tváři podobné sfinze nicméně probleskl úsměv. Nebo ne? Ne, odpověděl si Barbarotti. Asi jsem měl jen halucinace. Proč by někdo…?
*

Komentáře (0)