Jedno místo, dva mrtví lidé - náhoda nebo promyšlený čin?

recenze

Osamělí (2020) / cornetka
Jedno místo, dva mrtví lidé - náhoda nebo promyšlený čin?
Píší se 70.léta a skupina mladých lidí se vydává na výlet, během kterého se rozutečou po lese. Náhle se ozývá křik. Všichni se rozběhnou za zvukem, až dorazí k rokli, kde uvidí tělo kamarádky Marie, která se s nimi účastnila výletu. Nebylo pochyb, že dívka pád nepřežila. Nikdo ale neví, co se přesně stalo, dokonce ani vyšetřovatel na nic nepřijde.

O 35 let později je na stejném místě objevena mrtvola muže, shodou okolností jednoho z tehdejší party lidí, Germunda, partnera již dříve nalezené kamarádky Marie.

Vyšetřování má nyní na starost Gunnar Barnotti, se kterým spolupracuje na případu Eva Backmanová. Gunnar vytáhne výpovědi lidí z prvního případu a snaží se najít jakoukoliv spojitost mezi oběma případy - zdá se mu nepravděpodobné, že by případy spolu nebyly propojeny. Nad oběma případy visí ale několik otazníků - jedná se o dvě sebevraždy? Nebo vraždy?

V knize se střídá vyprávění skupiny přátel s vyprávěním týkající se aktuálního vyšetřování Gunnara a Evy. Zjišťujeme tak, že mladí přátelé si pořídili autobus, založili cestovku a vydali se na cestu po Evropě, která negativně poznamenala jejich přátelství. Sympatické bylo, že zamířili také do Prahy, kde si vzali taxi, protože bylo za pakatel! Další pikantností je, že Gunnarova partnerka měla kdysi poměr s Germundem, jehož smrt vyšetřují - s touto informací se Gunnar velmi těžko vyrovnává.

Oba vyšetřovatelé se snaží různě spekulovat nad tím, jak Maria a Germund zemřeli, ale ať se snaží sebevíc, nikam se nedostanou, nedaří se jim odhalit žádnou indicii. Zároveň ale ještě nechtějí případ odložit, přece jen jim na něm něco nehraje. S pátráním a vyšetřováním tedy nepřestávají a udělají dobře!

Severské krimi je pro mě vždycky zajímavé a vždycky mě baví - nejen že je napínavé od začátku do konce, ale zároveň se dozvídám také něco ze soukromého života vyšetřovatelů, čímž se mi ukazuje, že i vyšetřovatelé jsou jen lidé.

S Gunnarem jsem se potkala prvně. Zpočátku jsem mu moc nerozuměla, ale brzy jsem zjistila, že není tak špatný a poznala jsem, že je to vnímavý a chytrý chlap. Musím říct, že konec byl pro mě hodně překvapivý. Teď už vím, že se určitě seznámím i s dalšími Gunnarovými případy.

Komentáře (0)

kniha Osamělí recenze