Je to tak snadné

recenze

A dost! – Francouzské děti nedělají scény (2012) / Safienka (317 views)
Je to tak snadné
Mnoho rodičů a nejenom rodičů hledá často knihy o tom, jak co nejsprávněji vychovávat své dítě. Toto dílo by mohlo být tím pravým právě pro ty, kteří hledají něco jiného, nového a dle názoru autorky i fungujícího. Kniha, možná spíše učebnice, vypráví o tom, jaké jsou výchovné rozdíly mezi Američany a Francouzy. Lidé, kteří se o mentalitu těchto dvou národností více nezajímají, mají možná jen v podvědomí, jak jsou kde děti vychovávány. Dílo, které držíte v ruce, je psané Američankou, ženou a zároveň matkou, která čtenáře seznamuje a dává jim představu o tom, jak vychovávají jinde.

Samotnou mě překvapilo, jak je dílo obsáhlé a doplněno všemožnými statistikami, poznatky a názory z jiných odborných publikací. Pamela Drucknermanová, sympatická žena, která nám přibližuje nejen svůj život, ale též i životy ostatních francouzských rodin, vypráví o tom, jak se stala manželkou, matkou, spisovatelkou a rádkyní. S manželem se stěhuje do Paříze, kde vychovává své tři děti. Ocitá se tak na poli novém, neznámém a pro ni možná frustrujícím. Přesto je pilnou žačkou snažící se zapadnout co možná nejvíce. Její rodné americké návyky jsou těžko odnaučitelné, přesto zjišťuje, že ty francouzské jí jsou v několika směrech mnohem bližší.
V úvodu nás autorka seznamuje s nejčastěji využívanými slovíčky a výrazy, které v knize uvádí a které bychom měli znát. Jsme tak obohaceni o jejich výslovnost a skrytý význam. Následně nám na několika málo stránkách představuje svůj život před otěhotněním. Jelikož se to stane v Paříži, kde se téměř celý obsah knihy odehrává, máme tak možnost zjistit, jak to „chodí“ u francouzských těhotných žen. Kniha je psána postupnou formou, stejně jako prožívá život její dcerka Leila jinak zvaná Fazolka. První úsměvy, krůčky, jesle, školky a školy - vše a i něco víc je dopodrobna srováváno v obou kulturách. Máme tak možnost přihlížet k svérázné výchově francouzské populace, které má dle mého názoru hodně co do sebe. Je tu položen extrém na extrém, černá a bílá, která ale plodí stejný výsledek – spokojené dítě. V Americe rozmazlené, kde je mu dáno privilegium ve všem, ve Francii spořádané, zdravě a pravidelně se stravující a respektující své rodiče.
Jelikož se nacházím v podobném stavu jako sama autorka, stala jsem se matkou, je mi toto téma víc než blízké. Slovo od slova, řádek po řádku jsem četla a měla pocit, že bych si měla dělat poznámky. Tolik zajímavých, užitečných informací, které jistojistě zařadím i do svého stylu výchovy. Styl psaní je velice čtivý. Je zde spojen odborný text spolu s humorným vyprávěním. Autorce se podařilo vytvořit poučné dílo, které by si měla přečíst každá matka. Dostane tak možnost rozhledu o jiných metodách a věřím, že některé z nich s radostí zapojí do svého života.
Ráda bych Vás obeznámila se vším, co mě nadchnulo a co bych taktéž ráda vyzkoušela, ale bylo by to na několik stran a možná by to zrovna Vás nezaujalo. Proto byste si měli udělat sami obrázek a knihu si přečíst. Vřele doporučuji každému rodiči.

Komentáře (0)

kniha A dost! – Francouzské děti nedělají scény recenze