Je to ono?

recenze

To je on!: O té, co si říkala Toyen (2021) 4 z 5 / katy238
To je on!: O té, co si říkala Toyen

Beletristicky zpracované biografe nebo vůbec části dějin jsou oblíbeným žánrem. Tyto knihy dokáží širší publikum seznámit s důležitými částmi historie a zájemci srozumitelnou a přístupnou formou objasnit to, v čem suchopárný kantor ve vzdělávacím procesu selhal. Touto cestou se vydala také Milena Štráfeldová v knize o Toyen, talentované surrealistické malířce, která v posledních letech vstala z popela pozapomnění a rozletěla se k mnoha umění nepolíbeným divákům.

Kniha s titulem To je on! vypráví příběh Marie Čermínové (skutečné jméno Toyen) od začátku až do konce a nešetří detaily. Dramatizuje události první poloviny 20. století a čtenáře uvádí do kuchyně rodiny Čermínových, na ulice válečné Prahy (válečné dvakrát jinak) a do hlav většiny protagonistů. Ti jsou skutečně kdysi živými a dohledatelnými osobami.

Díváte se na mladého Vítězslava Nezvala, který „kouzlu“ komunismu teprve propadá, na talentovaného Karla Teigeho (toho později uštval režim po roce 1948) a části s Jaroslavem Seifertem jsou vyloženě okouzlující jako on. Léta Devětsilu a vůbec pražské avantgardy mají obrovskou energii. Když se opět vrátím do školních lavic a vzpomenu si na nudné výklady přetažené učitelky bez zájmu, od které jsem nepochopila nic, bylo seznámení a konečně propojení jako záblesk světla.

Vyprávění dějin, a hlavně biografie konkrétní osobnosti, formou dramatizace je však dvojsečná zbraň. Asi každému příčetnému čtenáři je jasné, že mnoho z dialogů a osobních záležitostí Toyen, která zrovna nehýřila zapsanými detaily svého života, je odvozených či domyšlených. Autorka odvedla v mnoha případech opravdu skvělý kus práce a uzavřeným souborem nepřímých důkazů dokázala věrohodně zrekonstruovat mnoho situací a reálií. Ovšem stále platí, že ne vše lze brát jako bernou minci, a i když věřím, že vyložený výmysl v knize najít nelze, je třeba ji chápat jako beletrizaci skutečných událostí, nikoliv jako monografii. S Toyen se seznámíte a budete vědět, kdo to přibližně byl včetně jejích přátel a dalších dějinných okolností. Ale pro komplexní uchopení tématu vám to stačit nebude.

V textu byly navíc zvláštní vložky, když osoba, která byla nazývána „ta druhá“, konfrontovala Toyen, zřejmě stárnoucí a mrzutou, s jejími životními rozhodnutími. Toyen většinou reagovala podrážděně. Tato osoba však nechodila jen za Toyen, ale i za její sestrou a fiktivní rozhovory vložené do textu bez dalšího vysvětlení jsou matoucí. Při prvním čtení je to zajímavá a osvěžující vsuvka, ale po dočtení bez rozřešení se tyto části stávají zhnědlými částmi v jinak hezky vypadajícím jablku. Zda se jedná o dramatizaci domněnek autorky nebo odkazy na něco většího mimo knihu nedokážu říct, ale zpětně hodnoceno do knihy příliš nezapadají a po dočtení nechávají nepříjemný pocit nezodpovězeného.

Kniha je vyprávěna z pohledu třetí osoby vypravěče a tvrdě se drží skutečnosti. Rekonstruuje život nejenom Toyen, ale i osob jí velmi blízkých a přibližuje dnes už téměř zapomenuté osobnosti kultury první poloviny dvacátého století. Seifert a Nezval dějiny překročili, ale mnoho významných umělců nepřežilo druhou světovou válku a další padesátá léta sovětského satelitu. Jejich jména a odkaz pak byly režimem potlačeny. Připomenutí jejich příběhů je další skvělá stránka knihy a já doporučuji se více zajímat.

Kromě Karla Teigeho jsem objevila téměř zapomenutou Jarmilu Horákovou, a to je velký příběh.

To je on! je kniha, jakou lze chválit, ale také se u ní ušklíbnout. Beletrizaci dějin i života samotné Toyen zvládla autorka skvěle a jako první seznámení s touto skvělou umělkyní je to perfektní volba. Pokud vás její život zaujme, jděte dál. Pokud ne, absolvovali jste neskutečný skutečný příběh. Obojí je správné. Odkazy v knize na někoho, kdo stojí mimo příběh jsou však protivné a bez vysvětlení ubírají knize na kvalitě.

I tak však dílo vřele doporučuji a věřím, že pokud taky zápasíte s pochopením věcí kolem Devětsilu a vůbec této části české historie, tady najdete příjemné vysvětlení a mnoho zajímavých propojení. To vše orámované těžko uvěřitelným osudem, jaký si Toyen odžila.


To je on!: O té, co si říkala Toyen To je on!: O té, co si říkala Toyen Milena Štráfeldová

To je on! – Tři slova, ze kterých možná vzniklo umělecké jméno surrealistické malířky Toyen. Jméno stejně záhadné, jako byla sama. Jako by za sebou stále zametala stopy. Svá svědectví tak o ní podali jiní. Malíř Jindřich Štyrský, ... více


Komentáře (0)

Přidat komentář