Je snadné dostat druhou šanci?

recenze

Nestává se často, že by nějaká kniha ve čtenářích vyvolala dva protichůdné pocity. V případě psychologického thrilleru Snaž se nedýchat od Holly Seddon, vydaného minulý rok v nakladatelství Omega, se jedná o soucit smíchaný se znechucením. Na jaře bychom se měli dočkat dalšího autorčina díla, které tentokráte ponese název Nezavírej oči a vyjde ve stejném nakladatelství.

Vzpomenete si na to, po čem jste toužili, když vám bylo patnáct? Stáli jste si za svým a dokázali vaší touhu proměnit ve skutečnost a nebo jste pouze sklopili hlavu a schovali se do své bezpečné ulity? Amy Stevenson - patnáctiletá hlavní hrdinka tohoto thrilleru rozhodně není žádný srab a do všeho se vrhá po hlavě a má své tajemství, o kterém nikdo neví. Jenže v červenci roku 1995 se Amy nechtěně stane titulkem v novinách. Nevrátila se domů ze školy a o tři dny později byla nalezena v bezvědomí. Kdo mohl takto brutálně napadnout a ublížit bezbranné dívce? Nebo si to způsobila sama?

Následuje skok v čase, o patnáct let dopředu, do září 2010, kdy máme tu čest seznámit se s reportérkou na volné noze Alex Dole. Je to třicetiletá žena, která se snaží najít si pevné místo v životě, neboť je závislá na alkoholu. Dostane však lukrativní nabídku, která se jen tak neodmítá - napsat článek o lidech, kteří jsou ve negativním stavu. Mohlo by se zdát, že to nezní příliš zajímavě, ale poté, co se Alex seznámí s Amy, která je v současné době stejně stará jako ona, pustí se do práce naplno a od samého začátku. Do neblahého života Amy se úplně ponoří a snaží se, aby jí neunikl sebemenší detail. Dokáže Alex hodit za hlavu ztracenou minulost a myslet nejen na vlastní budoucnost? Je vůbec správné otevřít již zhojené rány?

Rozdíl mezi Amy a mnou je v tom, že ona tu kolej nevyjela sama, a navíc v ní odmítla jen tak ležet a umřít. Mohla se poddat a vzdát to, ale místo toho sebou mlela a křičela a použila každý kousek síly, co vlastnila. Viděla jsem v Amy dívku, která nedostala žádnou druhou šanci, ale bojovala jako fúrie, aby si ji vytvořila. A když vidíte, jak se před vámi odehrává takový boj, poznáte svoji vlastní druhou šanci. (Str. 388)

Snaž se nedýchat zaujme nejednoho čtenáře stylem svého vyprávění. Máme zde totiž čtyři různorodé vypravěče - Amy, která nám v několika kapitolách vypráví svůj příběh z minulosti protkaný nitkami současnosti. Další vypravěčkou je Alex, která řeší nejen svůj zpackaný život, ale v současné době i Amy a její neblahý osud. Nedílnou součástí vyprávění je i Jacob, první láska tehdy patnáctileté Amy. Ten se i po tolika letech totiž utápí ve vině, i když by se měl radovat ze své manželky a na svět brzy příchozího miminka. Čtvrtým vypravěčem je Sue, Jacobova matka, která chce pro všechny to nejlepší.

Každý vypravěč v prostoru pro něj určeném používá ich-formu a je zcela logické, že nejednou se jejich osudy propletou. Navíc různě cestujeme a přeskakujeme v čase, což dělá příběh o to napínavější a čtivější. Dle počtu vypravěčů je samozřejmé, že zde probíhá několik dějových linek. Každý z nich má totiž tolik co říct, každý má své problémy a strasti, které musí vyplout na povrch. Někdo by si mohl myslet, že bude během čtení ztracený, ale není tomu tak, neboť autorka udržuje čtenáře v mírném napětí, a to dělá své, protože vám budou stránky doslova proplouvat mezi prsty a pod očima.

Styl psaní a vyjadřování je adekvátní danému charakteru. Někomu by mohla vadit postava alkoholičky Alex, která několikrát popisuje svou chuť na alkohol, podání se touze a následné trapné situace, které by bylo lepší eliminovat a nebýt jejich součástí. Ne každý je totiž zvědavý na někoho, kdo se svému problému neumí postavit a jen si stěžuje a hledá si důvody k dalšímu pití. Navíc se takový člověk jeví i jako nespolehlivý a nedůvěryhodný. Poslední dobou se však s těmito charaktery v knihách skoro roztrhl pytel.

Za jedno z pozitiv se dá považovat hlavní zvolené téma, a to vegetativní stav a komunikace lidí, kteří se v něm ocitli. Je totiž zajímavé, když můžete sledovat, jak se tito lidé mohou, ale také nemusí dorozumívat. Určitě vás to přinutí k tomu najít si o tomto stavu další informace a obohatit tak své znalosti. A to se dá považovat za další plus, neboť vás příběh přinutí k něčemu víc než jen k samotnému přečtení. Díky tomuto dobrému tahu je Snaž se nedýchat o krok vpřed před těmi dalšími příběhy, které mají mezi vypravěči někoho závislého na alkoholu.

Trnem v oku by pro čtenáře mohla být již zmíněná Alexina závislost. Slabý je člověk, který nebojuje. Většinou nebojujeme, pokud k tomu nemáme pádný důvod, ale pokud ho najdeme, jsme schopni konat div ne zázraky. Třeba i Alex ten důvod někde objeví…

Holly Seddon je svým stylem psaní přirovnávána k Lianne Moriarty a Paule Hawkins. Četla jsem několik knih od Lianne Moriarty a musím konstatovat, že každá spisovatelka je úplně jiná a není na místě je srovnávat. Každá z nich je originál, který zaujme něčím jiným. U Holly Seddon jsou její výhodou zajímavá témata, která ve svých příbězích zpracovává, neboť i v případě další knihy, která jí brzy vyjde, bude opět o čem přemýšlet.

Co čtenáře rozhodně zaujme, je výrazná obálka, která nám dává možnost představit si Amy - její kaštanové vlasy a průzračně modré oči. V porovnání s originální obálkou je česká verze mnohem výraznější a zapamatovatelnější, neboť v zahraničí vsadili na jednoduchost a obálka je pouze černobílá. Možná by mohla v někom evokovat to, že je kniha určena pro young/adult čtenáře, což jsem si na první pohled myslela i já, ale po přečtení anotace jsem byla uklidněna a s čistým vědomím se do ní pustila. Knihu bych doporučila čtenářům bez omezení věku, kteří mají chuť na koktejl smíchaný ze smutku, soucitu, lásky, oddanosti a okořeněný o pořádnou dávku zoufalství a znechucení.

Komentáře (0)