Je možné pozměnit časovou osu?

recenze

Peter F. Hamilton je britský science-fiction spisovatel mající na svém kontě několik bestsellerů, které se objevily mimo jiné i v českém překladu. Zmíním třeba již vydanou trilogii Úsvit noci a nebo romány Pandořina hvězda a Nespoutaný Jidáš, které jsou v současné době připravovány k vydání. Předtím, než se dočkáme dvou zmiňovaných, vydalo nakladatelství Epocha na konci loňského roku autoru novelu Okno do času.

Jmenuji se Julian Costello Prostor a mám tu Nejlepší paměť. Pamatuju si všechno. Teda skoro všechno. Na některé věci si nevzpomínám, protože jsem zrovna nedával pozor. Ale to se stává jen zřídka; normálně dávám pozor vždycky. Pokud se neděje něco zlého. A já jsem zvyklý se všemu špatnému každý den co nejvíc vyhýbat, takže by to muselo být něco opravdu zlého. A jak jsem říkal, to se stává jen zřídka. Naštěstí. (Str. 5)

Julian je chlapec mající nejen neuvěřitelnou paměť, ale i velkou inteligenci. Jeho rodiče jsou rozvedení, otec se právě znovu oženil, a tak žije se svou matkou. V den jeho třináctých narozenin se toho spousta změní a on musí opět najít tu pevnou půdu pod nohama.

Poté, co nastoupí do nové školy, se mu hlavou mihne vzpomínka patřící někomu cizímu. Jeden by mohl myslet, že se jedná o nějaké deja vu, které se občas přihodí komukoliv z nás, ale Julianovi se začnou ony záhadné vzpomínky vracet stále častěji a pokaždé mu dovolí vzpomenout si na delší časový úsek, ať již v minulosti nebo v budoucnosti. Je vůbec možné ve vesmíru cestování v čase, cizích vzpomínkách a zvrátit tak některé situace? Julian si utvoří vlastní teorii a té se rozhodne přijít na kloub.

Okno do času je novela vyprávěna ich-formou ústy neobyčejného chlapce. Ten při svém pátrání po pravdě využívá svůj důvtip a vzpomínky. Čtenář se u jeho myšlení mnohdy pobaví , neboť to, co občas vymyslí, by jen tak někoho nenapadlo. Mnoha z nám by se mohlo zdát, že styl psaní není příliš úměrný třináctiletému dospívajícímu hochovi. Pokud ale budeme mít při čtení na paměti fakt, že autorovou parketou je science-fiction, Julianovi jeho uvědomělou mluvu odpustíme. Rozhodně nás napadne i to, že zmíněný literární žánr dostane prostor i zde, v tomto nápaditém příběhu, jehož konec vygraduje do překvapivého a neočekávaného závěru. Setkáme se zde i s několika jmény velikánů fyziky, jako například se Stephem Hawkingem.

„Osobně věřím, že vědomí je jen oknem do času.“ (Str. 93)

Sice se jedná o útlou knížečku, na postavy je ale příběh velmi rozmanitý. Kromě našeho hlavního hrdiny se okrajově seznámíme s jeho matkou, jeho otcem, který je v současné době poblázněný svou novomanželkou, mladou Rachel. Nedílnou součástí Julianova života je bezpochyby matčin bratr, strýček Gordon , kterého chlapec bezmezně miluje, ačkoliv ostatní lidé jím opovrhují. Tento stárnoucí mládenec je popsán jako povaleč mající odpověď na cokoliv. Díky němu se čtenář nejednou od srdce zasměje. Kromě těchto zmíněných postav jsou zde okrajově vykresleni Julianovi spolužáci, kteří se ho snaží za každou cenu zesměšnit, shodit a ublížit mu. Ptáte se, jaký k tomu mají důvodu? Stačí být jen trochu jiný než ostatní.

Mně osobně byl charakter Juliana sympatický a svým chováním mi připomínal Sheldona Coopera, postavu ze známého sitcomu Teorie velkého třesku. Ten mimochodem patří mezi Julianův nejoblíbenější sledovaný seriál. Je zde možno vidět, že tyto dva mužské charaktery mají mnoho společných rysů - od způsobu vyjadřování, myšlení (všichni ostatní kromě nich jsou blbci) až po lásku k fyzice.

Za pozitivum rozhodně považuji to, že se jedná o sci-fi novelu. Tento žánr mi totiž není až tak blízký a nemám s ním mnoho zkušeností, takže pro začátek to pro mě jakožto sci-fi laika bylo to pravé. Rozhodla jsem se do svého okruhu zařadit více knih tohoto žánru. Jako zajímavost uvedu fakt, že pokud plníte čtenářskou výzvu zde na Databázi knih a pátráte po knize, která je zmíněna v jiné, v Okně do času jsou zmíněny Hunger Games.

Někomu by jako negativum mohly připadat různé fyzikální termíny a úvahy, do kterých se Julian pouští. Často opakuje stejná slova, nejvyskytovanějším je paradox, neboť někomu by celá novela mohla připadat jako jeden velký odporující si a neočekávaný celek.

Okno do času by si neměli nechat ujít autorovi fanoušci, kterých určitě není málo. Ti mohou posoudit, jak se jejich oblíbenci daří v tomto prozaickém žánru. Kromě nich bych knihu doporučila všem, kteří stejně jako já hledají nějaký odrazový můstek před pořádným sci-fi románem, neboť tato novela dává možnost nahlédnout do spekulativních forem vzpomínek a navnadí vás ke čtení dalších děl tohoto žánru.

V porovnání s originální obálkou (která má na sobě jednoduše vyobrazené hodiny) má česká verze více barvy a kontrastu. Lépe nám tak vykreslí to, co nás čeká a s přibývajícími stránkami si uvědomíme, co na ní vlastně vidíme. Autorkou zdařilé obálky je Kristýna Hasíková, která se postarala i o ilustrace ozubených koleček doprovázejících nás na každé straně knihy.

Komentáře (0)