Je libo šňupec trolího nářezu?

recenze

Šňupec (2012) / stilgar1 (1190 views)
Je libo šňupec trolího nářezu?
Od doby, kdy sir Terry Pratchett servíroval svým čtenářům
každý rok dva nové díly Zeměplochy, uběhlo už mnoho let. V poslední době
je to dokonce ještě horší, protože zeměplošské romány vychází zhruba jednou za
dva roky. Nechci zde spekulovat o tom, co tuto skutečnost způsobuje, [1] ale naopak vyjádřit vděčnost za to, že i přesto se máme stále na co těšit. Po
dvou letech zde totiž díky úsilí Terryho Pratchetta (a rozhodně i pana
Kantůrka) máme zcela nový příběh ze Zeměplochy, a jak je zvykem, opět se může
honosit velmi podivným názvem – Šňupec (z ang. Snuff).
A o čem to vlastně tentokrát je? Příběh je na první pohled
naprosto triviální – Sam Elánius jede se svou rodinkou (tj. s malým
Samíkem a s mohutnou Sybilou) na dovolenou. Jelikož však jde o první
dovolenou, na kterou si za svůj dlouhý život v Ankh-Morporku Elánius
dovolil vyrazit, zcela mu uniká význam tohoto slova. Navíc odjíždí do rodinného
sídla na venkov, což je pro něj slovo snad ještě neznámější. A tak si Elánius
oboje přizpůsobí dle vlastních představ do podoby, která mu vyhovuje alespoň
částečně lépe. Z venkova, což je nejnudnější místo, jaké si lze představit,
učiní místo neuvěřitelně bohaté na události. A místo dovolené ho čeká práce. Mohlo
by se tedy zdát, že se z toho stane něco na způsob filmu „Četník ve
výslužbě“, opak je však pravdou. Elánius má k penzi velmi daleko, o čemž
se na vlastní kůži přesvědčí mnoho postav z knihy. Takže vězte, že se
nebudete nudit - sám Vetinari to zhodnotil takto: dočkáte se „spousty protiprávních
akcí, šarvátek, honiček po souši i po moři, po vodách slaných i sladkých ...a
samozřejmě pouštění větrů v sídlech mocných...“ (to poslední není pravda!). Mimo
to se stanete svědky nevídaného intelektuálního pokroku malého Samíka, Elániova
syna, jehož vědecké ambice na poli „hovínkologie“ jsou neuvěřitelné! Tolik tedy
k obsahu.     Zeměplocha bez „Zeměplochy“?  Zdá se vám to, co jsem psal v předchozím odstavci,
typicky „zeměplošské“? Pak vězte, že jsem se výběrem určitých aspektů díla
snažil o to, aby tomu tak bylo. Nový Pratchettův román bych se totiž odvážil
nazvat „ne-typickým“, což nejenže může mnoho potenciálních čtenářů odradit, ale
může také znechutit mnoho z těch, kteří se do četby této knížky skutečně
pustí.  Šňupec postrádá mnoho už v podstatě klasických prvků
této série. Až se téměř zdá, jako by Pratchett záměrně opouštěl od fiktivnosti
daného světa a snažil se tak nabudit dojem, že se příběh odehrává ve světě
reálném. Něco takového by se samozřejmě dalo říct i o předchozích dílech,
nicméně zde to platí obzvlášť silně.  To, co chybí téměř zcela, je obvyklý absurdní humor. Šňupec
je samozřejmě stále dosti zábavný, ale ne už v tom smyslu, jak tomu bývalo
v částech předchozích. Odmyslím-li si některé příhody se Samíkem, jedná se
o humor, který by stejně dobře fungoval v reálném světě, což vede
k tomu, že se zeměplošské prostředí stává postradatelným. Místo zmíněného
druhu humoru pak Pratchett čtenářům servíruje nevídaně velkou porci společenské
a politické kritiky, o které platí, že už sice také byla přítomná
v částech předchozích (hlavně v knížkách o Vlahošovi), avšak nikdy
nebyla natolik výrazná a jednoznačná. I zde přitom platí, že naráží na mnohé
problémy, se kterými se setkáváme v každodenním životě západního světa.  Pokud bych měl jmenovat věc, na niž jsem byl
v Zeměploše zvyklý, a která mi proto ve Šňupci chyběla nejvíce, byla by to
postava Smrtě. Nepamatuji si, že bych se setkal se zeměplošskou knihou, ve
které by tato postava chyběla, a vzhledem k tomu, že mi to v této
knize přišlo tak výrazné, vsadil bych se, že jde vůbec o první díl, ve kterém
tomu tak je. Proč tedy Smrť chybí? Napadají mě tři možné důvody: 1) Smrť si
vzal příklad z Elánia a vyrazil na dovolenou, čemuž by se samozřejmě nebylo
nutné divit :-); 2) Terrymu se na klávesnici pokazil CapsLock; 3) Pratchett se
snažil o to, aby kniha působila reálněji. Hádejte, který z nich se mi zdá
nejpravděpodobnější?  Ačkoliv mnozí čtenáři i recenzenti tvrdí, že takto
Zeměplocha ztrácí ono kouzlo, díky němuž si získala tolik oddaných fanoušků,
osobně s tím nesouhlasím. Domnívám se, že jde o normální vývoj, který
zřejmě sleduje paralelní myšlenkový i preferenční vývoj samotného autora. Změnu
tedy nepokládám za negativum, a i když nové romány ze Zeměplochy stále více
působí jako „Zeměplocha bez Zeměplochy“, dokážu si je plně užít.

  
 Politický nekorektní sir Samuel Pratchett  Výše jsem se zmiňoval o tom, že Pratchett ve Šňupci
přichází s nemalou dávkou společenské a politické kritiky. Užívá k tomu
přitom hlavně postavy Sama Elánia, který je sice po událostech vláčen známým
Ankh-Morporským tyranem Vetinarim, nicméně nelze říct, že by se nedokázal
vytáhnout se „svými“ názory, z nichž mnohé jsou silně politicky
nekorektní.  Zajímavé je např. neustálé pochybování o známé teorii dělby
moci, o které lze v dnešní době říci, že se během těch několika posledních
staletí ustálila a zažila v praxi (alespoň tedy v některých částech
světa ...a i v těch asi jen částečně). Sam Elánius si nedělá starosti s tím,
že některé zákony na daném místě prostě neplatí. Věří v to, že dokáže
předběhnout zákon, který může být jednoduše zaveden později ...o to se nám sice
postará zákonodárná moc (Vetinari), ale schopný „lobbista“, jimž Sam nepochybně
je, si s něčím takovým samozřejmě nemusí dělat starosti, neboť má tuto moc
v jistém smyslu pod kontrolou. Zajde jednoduše později za Vetinarim,
geniálním to vůdcem, a prosazení zákona si vydupe. Je sice pravdou, že sám
Vetinari není proti tomu, ale to je jen maličkost. V Ankh-Morporku tak
panuje nevídaná shoda – nelze sice říct, že by byla veškerá moc v rukou jedné
osoby, ale lze si všimnout toho, že jednotliví lidé držící ve svých rukou moc
jsou natolik názorově jednotní, že k jakékoli reálné dělbě moci vlastně
nedochází. Všechny zúčastněné osoby se podílejí na jakési lidskému myšlení nadřazené
„moudrosti“, skrze kterou mohou vládnout jednotně a neomylně.  Popsaný stav věcí je přitom veleben, zatímco funkčnost
čehokoliv jiného je vyloučena. Jelikož „světský dav“ nemá přístup k oné „moudrosti“
(to mají pouze jisté neznámo kým vyvolené osoby), demokratické uspořádání státu
je nejen nemyslitelné, ale naprosto směšné.  Přesto je ale jisté, že si v této věci Pratchett
uvědomuje, že přístupnost zmíněné moudrosti patří pouze do fiktivního světa
Zeměplochy, a nikoliv tedy do reality. Lze nicméně poznat, že se v popsaných
myšlenkách skrývá Terryho touha po tom, aby tomu bylo jinak (což je samozřejmě
pochopitelné :-)).

  
 Co říci na závěr? Nový příběh ze Zeměplochy nepochybně
nepotěší všechny. Rozhodně ne ty čtenáře, kteří si přejí, aby Zeměplocha
zůstala Zeměplochou. Avšak ty, kterým nevadí změna, tato kniha určitě potěší, dokážou-li podobně jako já ocenit obrovskou tvůrčí genialitu Terryho, která
se nenechá omezovat čtenářskými touhami a preferencemi.







[1] Příčin může být více, ale mezi dvě nejpodstatnější patří zaprvé nepochybně to,
že se již Terry nemůže tak dobře soustředit, a za druhé to, že se
v posledních letech soustředí na něco trošičku jiného. Viz jeho nedávno vydanou sci-fi knihu: http://www.guardian.co.uk/books/2012/jun/20/long-earth-terry-pratchett-stephen-baxter-review 



Komentáře (4)

kniha Šňupec recenze

kní
12.11.2012

Elánius na hrad! ( - sakra, text je prý příliš krátký... co teď ... budu muset vymyslet něco okecávek ...)

bh69
11.11.2012

Mám Pratchetta a jeho zeměplochu rád, ale přesto mám už dlouhou dobu pocit, že každá nová knížka je víceméně opakováním starých schemat a přezvýkáváním toho co už čtenářům naservíroval dříve ... Nějak se ztratil humor, originalita, švih ... Je to víc mechanicky vykonstruovaný příběh, víc morality než zábava ... Jak se říká - skončit se má v nejlepším a nastavovaná kaše ...

stilgar1
07.09.2012

Nezáviď. Věz, že něco podobného bylo možné najít už v knihách o Vlahošovi, v nichž figuroval Vetinari, jehož myšlení lze občas považovat za velmi zvrácené :-D A věřím, že se k četbě taky brzy dostaneš :-)

herdekfilek
05.09.2012

Jak já ti závidím, že ses mohl pročíst politicky nekorektním Pratchettem. Musím, sakra, vyrazit na nákup. Jsem naopak rád, že Pratchett neskejsnul na jednom místě a že se nebojí rozzuřit pár skalních fanoušku, jejichž skála byla z papundeklu.