Jan Sokol

recenze

Jan Sokol se v této své práci pokusil o souvislý filosofický a antropologický výklad několika důležitých společenských institucí a snažil se je zachytit v jejich funkčních souvislostech. Ke knize je samozřejmě nutné přistupovat s tím, že se do značné míry jedná o autorův subjektivní pohled na danou problematiku, ale to jí však nic neubírá na zajímavosti. Sokol čerpal své poznatky z mnoha odborných disciplín, a to od teologie přes právní vědu až po historii, jeho cílem však rozhodně nebylo přinést nějaký prostý sumář, ale snažil se je uvést do souvislostí.
Pro celou práci je klíčové již samotné uchopení pojmů moc, peníze a právo. Autor přitom správně poukazuje na problém, jenž je spojen s podobnými pojmy, které se v lidské řeči vyskytují velmi často. Tyto významy jsou jim sice přisuzovány, ale nejsou moc koherentní. Protože se chtěl Sokol fenoménem moci zaobírat co nejvíce vědecky, nemohl se vyhnout přesnějšímu vymezení. Originální se mi osobně jeví jeho výklad klovacího řádu na dvorku, který lze vztáhnout i na lidské společnosti. Zajímavý je i jeho názor, že absence nebo zhroucení lidské společnosti musí vést nutně „k válce všech proti všem“, což rovněž odvozuje z klovacího řádu, který je pro něho alternativou společenského řádu. Jako příklad používá šikanu ve školách nebo na vojně, dále i politické revoluce.
V následující části Sokol zamířil do oblasti ekonomie, kde přehledně shrnul vývoj směny v historii a také dějiny trhu, přičemž poukázal na to, že se rozhodně nejedná o nějakou jednoduchou problematiku. Potřebu a vznik univerzálního platidla vysvětlil Sokol rozšířením směny a rostoucí rozmanitostí potřeb, jež se pomocí směny pokrývaly. Univerzálním platidlem se tudíž mohlo stát zboží, jež splňovalo dvě podmínky:
bylo všeobecně žádoucí a současně celkem trvanlivé.
Co se týká práva, ve srovnání s mocí a penězi má podle Sokola zcela jiný charakter. Právo lidské jednání výslovně omezuje. Nezbývá však než souhlasit s tím, že z tohoto důvodu, se staví určité hranice jednání každého jedince. Toto omezení lidského jednání současně pro lidského jedince znamená i ochranu před jednáním druhých, a to hlavně silnějších a bezohlednějších.
Jak ale zdůvodnit samotný fakt, že právo platí? Sokol správně uvedl, že se autorita práva nesmí opírat jen o pouhé vnější vynucení. Jinak ovšem v oblasti prosazování práva došlo v průběhu vývoje lidské společnosti ke změně, když se v dávné minulosti opíralo o náboženskou autoritu a jeho příkazy byly rozuměny jako posvátné, božské. Tato představa absolutní autority byla během novověku nahrazena představou přirozeného práva tedy pravidel, které mají být dány samotnou „přirozeností“ člověka. Proto jsou hodnoceny jako trvale dané a neměnné, i když výslovně neformulované.
Sokolovu knihu je tedy možné číst různými způsoby. Někdo ji může vnímat primárně jako učebnici, kde se dozví mimo jiné řadu cenných informací o dějinách práva či o základech ekonomie. Jiný ji bude reflektovat jako zajímavé zamyšlení autora nad problematikou moci, peněz a práva a jejich vzájemných souvislostí. Vždy by však měla kniha především představovat impuls k dalšímu přemýšlení, jež nemusí nutně znamenat, že dá čtenář Sokolovi ve všech bodech za pravdu.
Již sama skutečnost se nad danými problémy zamyslet, je ale sama o sobě cenná.


SOKOL, J. Moc, peníze a právo. Esej o společnosti a jejích institucích. Praha: Vyšehrad, 2015. ISBN 978-80-7429-662-8.

Komentáře (0)