Jako zvířata v zoo

recenze

Tři hodiny v ZOO (2017) / alca.h
Jako zvířata v zoo
Máma a syn jsou na své pravidelné pravidelné procházce na hřišti v zoo. Čtyřletý Lincoln si tam hraje s figurkami hrdinů. Jeho máma Joan ho ale vnímá jen na půl ucha a vznáší se myšlenkami někde jinde. V okolí nikoho není ani vidět, ani slyšet. Blíží se zavírací doba zoo, a tak Joan chvatně ukončuje fantazie svého syna i své a spěchá k východu. Tam ovšem zahlédne něco, co snad uteklo Lincolnovým očím a co ji přiměje otočit se a utíkat zpět do nitra zoo.

“Na plot lemující rybník připevnili dlouhou řadu strašáků. … Jenže ti strašáci stejně popadali, šest z nich leží v papouščí voliéře a ještě o kus dál. Proboha! To přece nejsou strašáci. Nejsou to strašáci. Uvidí, jak se jedna z rukou pohnula. Všimne si těla, které je na strašáka příliš malé.”

Pomatení střelci, matka bránící vlastní život a život toho nejmilovanějšího, nulové informace, strach udělat chybný, nebo nakonec jakýkoliv, krok, nastupující tma a občasné dunivé výstřely. Kniha Tři hodiny v zoo má skvělý a aktuální námět, který vtáhne sám o sobě do čtení: banda cvoků napochoduje do zoo a bezhlavě střílí na vše živé. Napětí umocňuje i fakt, že se vše odehraje v průběhu pouhých tří hodin, jak dokládají názvy kapitol s časovým údajem.

Suma sumárum by kombinace strachu o dítě na jedné straně a teroristů se zbraní v ruce na straně druhé mohla fungovat. Mohla, no. Ale knize k většímu zážitku něco chybí, nebo jinde naopak přebývá. Mateřské lásky a dokonalý odhad pocitů synka a přání ještě dříve než je vysloví je moc. Přeskakovala jsem i pasáže, které připomínaly popis cesty podle mapy - nakonec mi bylo jedno, jestli když zahnu doleva, dojdu k lachtanům, nebo ke gorilám. Zážitky z her s akčními hrdiny se synkem mě nechávaly taky lhostejnou. Bavily mě naopak části s napětím, útěkem před těmi pošuky a závěr si mě proto získal.

Postavy byly vykreslené pěkně. Kromě Joan se tam obětí mihlo jen pár, ale byly v ději velmi příjemným zpestřením. Získal si mě taky pohled do hlavy útočníka: “Pokud jsi tím, kdo zná pravdu, musíš ji šířit. Musíš lidem ukázat, kam moc jsou omezený, třeba pak dokážou tyhle svý omezení překonat.”

Kniha se čte rychle, je snadná na orientaci a nebudete mít chaos ve změti jmen. Pokud nevyhledáváte krváky, ale je vám příjemné napětí s dávkou mateřských citů a pocitů, bude tohle trefa do černého. Gin Phillipsová je autorkou pěti knih, u nás vychází jako první Tři hodiny v zoo v nakladatelství Plus.

Komentáře (0)

kniha Tři hodiny v ZOO recenze