Jako by to všechno nebylo doopravdy.. jako by to byl jen příběh.

recenze

Hitlerova dcera (2009) / Nemesis Moriko

Anotace: Mark, Ben, Anna a Malá Tracey hrají každý den při čekání na školní autobus zajímavou hru na vyprávění historek. Jednoho dne začne Anna s příběhem, který není ani pohádkový, ani veselý jako ty předešlé, ale vyvolává u Marka řadu otázek. Je to příběh o dceři německého diktátora Adolfa Hitlera. Co když opravdu existovala? Jaká byla? A kdyby Markův otec byl jako Hitler, mohl by ho mít rád? Anna na Markovo naléhání pokračuje každý den ve vyprávění a na konci strhujícího příběhu odhalí nečekanou pravdu.

O ději:
Na ději mě fascinovalo, že kniha je "příběhem o příběhu". Děti (Mark,Ben,Anna, Malá Tracey) při čekání na autobus hrají Hru (s velkým H) - někdo určí téma (většinou Malá Tracey) a Anna pak vypráví příběh. Jednou se Anna rozhodne, že je na čase, aby téma vybrala ona - a tak začne příběh o Heidi, Hitlerově dceři. Příběh je delší, než všechny ostatní a jelikož se odehrává v nacistickém Německu na konci druhé světové války, není ani tak jednoduchý ani veselý, ani pohádkový, jako ty předešlé. Anna den co den pokračuje ve vyprávění a na konci nepřímo odhalí nečekanou pravdu o malé Heidi..

Můj názor:
Knihu jsem četla tuším koncem čtvrté třídy nebo nejpozději začátkem páté - a pak jsem ji dva roky (minimálně) neměla v ruce, jelikož jsem ji půjčila kámošce, kterou vidím jednou dvakrát za rok (a jedno z toho je Štědrý den v ZOO). Teď jsem ji konečně dostala zpátky a s radostí si je přečetla znova. A myslím, že na mně kniha tentokrát zapůsobila. Rozhodně více než předtím - tehdy jsem to brala jen asi jako průměrnou knížku, která je zvláštní jen tím, že se odehrává ve druhé světové (z části) a zároveň v Austrálii - o hafo let pozdějc. Dokonce jsem ani nepřišla na tu "nečekanou pravdu" - tu mi musela vysvětlit mamka, která knihu taky četla.
Teď jsem ji přečetla znova, jak už jsem říkala - a myslím, že jsem ji mnohem více pochopila, a ona "nečekaná pravda" (nechci spoilerovat) byla naprosto zjevná.
A teď ještě k postavám..

---

Anna - o dívce nebylo v knize moc informací, ačkoli celý příběh o Heidi vypravovala. Popravdě, postavy z "reality" - čili z austrálie nebyly moc propracované, dle mého mínění, ale taky jim nebylo v knize věnováno tolik prostoru, jako postavám z "příběhu" - například Heidi Hitlerové.

---

Malá Tracey - taky nijak extra propracovaná, prostě malá holčička, kvůli které s celou Hrou začali.

---

Ben - Toho jsem neměla ráda, sotva totiž Anna přišla s návrhem na příběh o Hitlerově dceři, začal být neskutečně otravný - díky bohu že byl většinu příběhu nemocný!:D

---

Mark - hlavní postava té "australské" části. To on pořád povzbuzoval Annu aby pokračovala ve vyprávění. Marka jsem si poměrně oblíbila:)

---

Heidi - Hitlerova dcera. To o ní vypráví celý příběh. Skrývaná, protože neodpovídá árijským ideálům - není vysoká a silná a blonďatá a modrooká. Heidi je malá a černovlasá jako její otec, navíc má přes celý obličej velké mateřské znaménko jako spáleninu žehličkou a navrch ještě kulhá, jelikož má jednu nohu o malilililinko kratší. Heidi jsem měla ráda, líbilo se mi, jak zezačátku bezmezně věřila tomu co hlásal Hitler (kterému říkala Duffi, neptejte se mě proč, nejspíš nějaká zkratka Adolfa:D) a později začala pochybovat..s touto postavou si podle mne autorka vyhrála nejvíce..
Takže, kniha se mi líbila, určitě vám ji mohu doporučit k přečtení (ale bacha, pokud čtete rychleji, máte to za jedno odpoledne a ještě stihnete ten den napsat recenzi!:D) a ačkoli jsem uvažovala že strhnu jeden bodík za to, že kniha se opravdu rozbíhá až na konci a jinak tak klidně pomalu plyne, ale nakonec jsem se rozhodla dát plný počet bodů.. jelikož vás kniha donutí uvažovat, jestli věta "Jako by to všechno nebylo doopravdy.. jako by to byl jen příběh..", která je zmíněná jak v knize, tak v názvu této recenze, neskrývá náhodou pravdu o tom, kolik je na této knize reálného a co vzešlo pouze z autorčiné fantazie..

Komentáře (1)

Přidat komentář

---