Jak zvládnout být jiný?

recenze

Tak krásný dětský příběh s přesahem jsem už dlouho nečetla. Opravdu.

Pes Moko se narodil jen s jedním okem. Všichni se mu kvůli tomu posmívají, straní se ho, a proto se rozhodne druhé oko najít někde ve světě. Během svého putování potká osamělého chlapce Vilíka, který má tajnou superschopnost (ovšem žádné z dětí mu ji nevěří). Tyhle dvě osamocené duše se spojí a hledají nové oko pro Moka společně. A při svém hledání zjistí, že nejsou jediní, kdo se nějakým způsobem liší od ostatních....

Co si budeme povídat, lidé umí být někdy pěkně krutí, děti nevyjímaje. Obzvlášť k lidem, kteří se nějakým způsobem liší, vybočují z řady. A právě na tom postavila Mirka Ábelová svůj příběh.

Příběh psa Moka a Vilíka je vyprávěn s takovým citem, něhou a porozuměním, až se vám bude chtít všechny hrdiny vytáhnout z knihy a obejmout je, uklidnit, že všechno bude zase dobré.

Se zatajeným dechem sledujete, jak si dvě bytůstky, které byly lidmi odsouzeny za svou odlišnost k smutku, samotě, pocitu méněcennosti, hledají své místo na světě. Jak objevují přátelství a jeho sílu. Jak zjišťují, že na světě je přece jen krásně (byť je někdy cesta k tomutu zjištění vskutku trnitá).

Pes Moko a jeho oko je nádherný, moudrý veršovaný příběh pro děti (velká poklona překladateli Emilu Haklovi za skvěle odvedenou práci), který určitě patří i do rukou dospělých, protože i ti umí pěkně tnout do živého a možná jim kniha pomůže lépe pochopit, jak se cítí dítě, které je kolektivem odmítáno.

Knihu jsem četla s dcerou, příběh ji bavil (protože pejsek, děti, zvířátka, melodičnost veršů), ale šlo vidět, že ještě nerozumí tomu odmítání jinakosti, ale věřím, že když si o téhle problematice budeme povídat od raného dětství, bude odlišnost lidí vnímat jako naprostou přirozenost, jako něco, díky čemu je svět barevnější.

A určitě by po téhle knize měli sáhnout nejen rodiče, ale i učitelé jak MŠ, tak ZŠ, určitě na příběhu postavíte skvělé tematické bloky. Za to dám ruku do ohně.

Komentáře (0)