Jak vydat knihu

recenze

Mezi dvěma světy (2015) / Joella (257 views)
Jak vydat knihu
Za tu dobu, co jsem vášnivá čtenářka (což v podstatě znamená od první chvíle, kdy jsem se naučila číst), jsem si stačila všimnout, že když mám příliš velká očekávání, je velká pravděpodobnost, že budu z knihy zklamaná. Naopak když nečekám vůbec nic, nebo naopak jen to špatné, ani se nestačím divit, jak si mě knížka nakonec získá.

Mezi dvěma světy je dílo, které se díkybohu řadí do druhé skupiny.

Spousta lidí tvrdí, že byli velmi zklamaní. Řekla bych, že se dopustili té chyby, že doufali v příliš mnoho. Protože, nedělejte si iluze, opravdu to není žádný zázrak, který vás nenechá spát. V podstatě je to naprosto průměrná kniha. Já k ní ovšem přišla s tím, že nemám nejmenší tušení, co se stane. Prostě jsem ji viděla v regálu v knihovně, vzpomněla si na to, že jsem ji zahlédla na webu CooBoo, hmátla po ní a šup, už jsem si ji nesla domů. S tunou dalších knih, mimochodem.

Celý příběh se skládá ze dvou dějů, které se co kapitolu střídají. První kniha vypráví příběh osmnáctileté Darcy Patelové, dívky, která odložila vysokou školu a přestěhovala se do New Yorku, aby mohla vydat svůj young adult román Zásvětí. Napsaný během jediného měsíce, kdyby vás to zajímalo. Darcy si zvyká na nový domov, nové město, nový život. Potýká se s problémy začínajících autorů, strachem, zda bude její kniha úspěšná, otázkami, jestli nebyl ten minulý listopad jen jeden velký omyl, jestli je doopravdy spisovatelka, nebo si na ni jen hraje. Potkává spoustu dalších autorů, začínajících i zkušených, a abych vás úplně nevyděsila, že se to celé točí jen a jen kolem knih, můžete se těšit taky na lehkou romantiku. Ovšem asi trochu jinou, než na jakou jste zvyklí.

Druhá dějová linka se odehrává přímo v Darcyině románu. Hlavní hrdinka Lizzie, vypravěčka celého příběhu, se jednoho dne ocitne přímo uprostřed teroristického útoku. Zachránit se jí podaří tím, že nějakým záhadným způsobem proklouzne na "druhou stranu" - do Zásvětí, světa mrtvých. Na druhé straně samozřejmě nepotkává nikoho jiného než muže svých snů, který je stejně jako ona živý. Když se Lizzie vrátí, zjišťuje, že dobrodružství ani zdaleka nekončí - je jediná z více než osmdesáti lidí, kdo masakr přežil, a kromě toho také najednou dokáže vidět a komunikovat s duchy. Zásvětí je ovšem nebezpečné, ne všichni zde mají dobré úmysly a i ve skutečném světě se dějí věci, které by možná nebylo nejlepší přehlížet...

Asi bude dobré, když každou knihu zhodnotím zvlášť, takže začněme tou první. Pokud vás zajímá, jak přibližně probíhá vydání knihy, rozhodně si tuto část nenechte ujít. Vzhledem k tomu, že je psána zkušeným autorem, bude pro vás jistě velmi přínosná, bohužel však taky možná až příliš frustrující a depresivní. Ne vždy se samozřejmě budete potýkat se všemi problémy, se kterými se potýká buď Darcy, nebo její okolí. Teda... minimálně s vykrádáním cizích náboženství asi většina z nás problém mít nebude.

Naopak z čeho jsem byla nadšená je, že přestože je hlavní hrdinka jiného náboženství (maminka je z Indie) a dokonce i jiné orientace, autor to bere naprosto normálně. Jako zcela přirozenou a obyčejnou věc. Kterou to taky je. Rozhodně nečekejte, že je Darcy fanatik vyznávající podivné rituály nebo něco podobného. Ani náhodou. Darcy je zkrátka úplně stejná jako všichni ostatní, jen místo Vánoc například slaví svátek s jiným názvem a ne úplně stejným průběhem (o vánočním stromečku nepadlo ani slovo), ale jinak se v ničem neliší.

Co se týče druhého příběhu - no, první kapitola je opravdu dobrá. Trochu ironie, vzhledem k tomu, že první kapitola je také to, na co se vydavatelství koukalo nejdřív. Však pochopíte, až (jestli) přečtete. Samotný příběh není špatný, je zajímavý, čtivý a vtáhne vás. Ale tak nějak mám pocit, že tomu prostě něco chybělo, taková ta hloubka, která je v knihách nezbytná - ta "šťáva". Jo. Chybí tomu šťáva. Něco, co ve vás zanechá hluboký dojem i dlouho po dočtení.

Co mi hodně vadilo byla spousta zápletek, která zůstala naprosto bez promyšleného závěru. Chtělo by to mnohem více se věnovat té teroristické sektě, Mindyinu vrahovi, všem těm věcem, které autor nakousl, ale pak se na ně úplně vykašlal. Proč krucinál naznačoval, že se v tom všem skrývá mnohem víc, než je na první pohled patrné, když nakonec to nebylo ani trochu podstatné? Takže v závěru nemám nejmenší tušení, kdo byli ti teroristi, co bylo jejich cílem, proč vůbec tehdy na tom letišti stříleli, proč si dali tak moc záležet, aby to nikdo nepřežil (no, trochu vám to, chlapci, nevyšlo). Nevím, kdo byl Mindyin vrah, proč ji sakra vůbec zabíjel, kdy, proč a jak vlastně Mindy umřela.

A taky... ten první polibek... No, nebylo to náhodou trochu brzo, vzhledem k tomu, že jste se znali asi tak pět minut, Lizzie? Ale jak myslíš, moje věc to není, že jo.

Někteří lidé tvrdí, že příběhy postrádaly dostatek spojných bodů. Já si to nemyslím. Vždyť celý Darcyin příběh je neustálé omílání kladů i záporů její knihy, proložené zkušenostmi ze spisovatelského světa! Uvědomte si prosím, že vzhledem k tomu, že Zásvětí je kniha už dokončená a Mezi dvěma světy je pouze příběh jejího vydání, ne vytváření, nějaké spojné body typu v-Darcyině-životě-se-stalo-něco-zásadního-takže-se-to-promítne-i-v-její-knize se logicky asi moc objevovat nebudou.

Někteří lidé taky tvrdí, že samostatně by ty knihy nestály za nic. S tímhle už bohužel souhlasit musím. Kdybyste příběhy rozdělili, dostali byste dvě ne moc obsáhlé knihy o asi dvaceti kapitolách, které nemají žádný zásadní děj, důležité postavy ani... jo, dobře, já to zopakuju. Šťávu. V tom případě bych nemohla hodnotit více než třemi hvězdami, a to ještě při dobré náladě.

Dohromady nám ovšem vzniká originální, poutavý, zajímavý celek, ve kterém se občas více těšíte na první, občas na druhý děj, přičemž oba jsou nakonec přibližně stejně dobré, i když každý naprosto o něčem jiném.

Bohužel, a to je moje poslední výtka, mi nesedly postavy. Jasně, můj osobní problém. Já vím. Ale tak trochu to prostě pokazí celkový dojem. K srdci mi nijak výrazně nepřirostly ani Darcy, ani Lizzie. Nemám ráda Imogen, Kiralee Taylorovou, a koho nemůžu vystát? Lizziina muže snů, Jamarádže (nekecám, fakt se tak jmenuje). Stejně tak mě prudila jeho sestra a vlastně většina postav v knize, no. Ale přežít se to dá, to zas jo.

Moje očekávání tedy zklamána nebyla, protože jsem žádná neměla. A teď už mi nezbývá, než recenzi ukončit s tím, že pokud vám kniha taky padla do oka, neváhejte se do ní pustit.

Možná se vám bude líbit, možná ne. Možná vás překvapí, možná zklame. Možná ve vás zanechá hluboký dojem, možná na ni zapomenete pět minut po jejím dočtení.

Možná.

Ale to nezjistíte, dokud nezkusíte.

Komentáře (0)

kniha Mezi dvěma světy recenze