Jak to vidím já..

recenze

Nikdy v životě (2013) 5 z 5 / Maragad
Nikdy v životě

Na tuto knihu jsem se moc těšila. Už první díl byl skvělý a celou dobu jsem napnutá, jak to všechno skončí a hlavně co se tedy stalo Sutton. Bohužel jsem ještě nečetla podobnu sérii od Sary Shepard - Roztomilé malé lhářky, takže nemohu posoudit, která série je lepší, ale viděla jsem seriálové zpracování a to mohu jedině doporučit.

Emma pořád žije ve strachu, že ji někdo sleduje a do toho pátrá po vrahovi Sutton. Kdo by to tak mohl být? Suttonin silný přítel Garrett, nevlastní sestra Laurel, její kamarádky Charlotte a Madeline, nepřátelská Nisha a nebo zvláštní dvojčata Štěbetalky Gabby a Lily. Zjistí Emma, co se to vlastně stalo na železničním přejezdu a kam zmizel Thayer a co bylo mezi ním a Sutton? Sutton stále svou sestru doprovází a občas má nějaký záblesk, vzpomene si konečně, co se jí stalo? Skončí konečně Hra lží nebo se do ní Emma ještě víc zamotá?

Děj je opět vyprávěn z pohledu ducha Sutton, který sestru neustále doprovází. Jako ducha jí mám ráda, ale za života už bych jí asi zase tolik nemusela. Emma se mi jako postava líbí, je přemýšlivá a žádná naivka, jen tedy občas bych dala za pravdu Sutton a Emma by se mohla víc odvázat.

Na příběhu se mi líbila čtivost, děj má spád a pořád se tam něco děje, navíc kniha nemá zas tolik stran, takže to máte opravdu přečtené během krátké doby. Řekla bych, že se mi druhý díl dokonce líbil ještě víc, než ten první, na začátku nemuselo být tolik popisků a vysvětlování jako v prvním díle. Všechny postavy jsou dobře propracované a líbí se mi vsuvky Suttoniných vzpomínek. Mezi negativa bych zařadila obálku, je to takový střed - neurazí, ale ani nenadchne. A za ukončení dílu autorku také moc nepochválím, dočtete a sháníte další díl.

Hru lží určitě doporučuji, není to žádná oddechová četba, ale naopak celou dobu vás nutí přemýšlet a pochybovat o postavách, o ději a já osobně takové knihy mám ráda.

Komentáře (0)

Přidat komentář