Jak nás rodinná minulost dokáže ovlivnit?

recenze

Dnes bych Vám ráda představila knižní kousek z literatury faktu z období, které nebude nikdy zapomenuto. Z období, o kterém se i dnes po tolika letech mluví. Z období, jenž přineslo tolik bezpráví, bolesti a smrti. Z období druhé světové války. Nakladatelství METAFORA vydalo v březnu několik knih a já si rychlou volbou vybrala to, co mě přesně zajímá. Můj dědeček by mě popravil je příběh mladé míšenky Jennifer Teegové dříve Götheové, vnučce Amona Götha. Nacistického řezníka, jenž popíral svoji vinu až do úplného konce, své vlastní popravy.

Příběh Jennifer Teegové není jen jejím životopisem a příběhem co se stalo PŘED a naopak co se stalo PO zjištění vlastního strašidelného původu. Je také knihou přinášející také historické fakta, která nelze opomenout. Možná si říkáte proč psát všem známé fakta? Ono to tak už není. Je tady nová a nová generace, která se namísto naší historií zabývá historii internetu a zpráv. Možná tedy proto.

Co možná nevíte je, že Amon Göth měl nemanželskou dceru, která v deseti měsících přišla o svého otce během popravy. Její matka se nikdy nedokázala vyrovnat s minulostí vlastního otce a když ona měla dítě, nedokázala se o něho postarat sama. Trpěla depresí. Proto Jennifer putovala do dětského domova, kde ji vlastní matka navštěvovala. I po dokončení nutné adopce, nikdy nepřetrhala s matkou kontakty, až do jejích dvaceti let.

Teď po dalších dvaceti letech sama Jennifer pátrá po své rodinné historii. Přečetla si knihu, která ji změnila život. Příběh ženy o neuvěřitelném poznání, které ji odhalilo, kým skutečně byl její otec. Nacistou. Vrahem. Lhářem. Ta žena byla její biologická matka. Monika. Jak je to možné? Je to odpověď na její deprese? Skutečnost, že má v sobě něco z vlastního dědečka?

Je těžké napsat názor na knihu, jenž popisuje historii něčeho, na co někteří lidé nechtějí vzpomínat. Musím být ale objektivní. Nechci tvrdit, že je kniha špatná, ale krkolomné věty, slovosled a neustále opakování toho samého udupává úroveň skvěle promyšlené knihy. Historie mě osobně zajímá, to je velké plus této knihy. Propojení hledání historie rodinné minulosti a historie skutečné je také skvělá volba. Bohužel jsem měla pocit, že druhé zmíněné je zde pouze pro to, aby kniha měla dostatek stránek. To mělo za efekt to, že se informace neustále opakovaly a já četla dokola to samé. Jinak řečeno v první osmině knihy se dozvíte určité informace a ty se v průběhu celé knihy střídají a opakují.

Upřímně mě více zajímaly ty historické části, než povídání Jennifer, které mi chvilkami mi přešlo přehrávané a až moc náhodné. Krkolomnost vět je dle mého výsledkem snahy o věty, které měly být blízké čtenářům. Normální člověk. Bohužel z toho vyšlo něco, co se chvilkami četlo opravdu špatně.

Děkuji za pozornost
Katy - Bilbovy knihy

Komentáře (0)