Jak mě Mýtonoši naučili zase číst

Čtecí krize
a vlastně i jakýkoliv jiný
všichni moc dobře známe.
Občas se však stanou pevným základem
a na místo výjimek
dobré dny jsou vytlačeny.
Dělat věci na krev mému jménu nepěje.
Ovšem Já
mohu zpívat
jí.
Někdy ten tlak za to stojí.
a když díky tomu
dokážou poté
pět vjedno
- obvzláště.
Já jsem na to jen potřebovala přijít

Mýtonoši jsou zázračný, uklidňující a léčivý.
Jsem až fascinovaná, jak moc. Nejenom proto, že kostrou čárného světa
je ten ryze opravdový.
Autorka do knihy vetkala kontroverzní otázky naší reality s ladností a úderností chřestýše,
že jsem na nemálo ostrých chvil zatoužila
- utopit se
v jejích proudech fantasknosti
což já cením si
nejvíce

Naplno jsem uvěřila
těm "nechtěným"
- postavám jež stvořila,
a propadla jim
úplně.
A to já si myslela
že cit jsem dříve ztratila.
Tak neztratila.

v košili
co byla mi vždy bližší než šat
náročný můj
rytířský duch plesá
důvěru
nejen vladaře družiny kruh
ale i vlákno zesnulých blízkých si žádá

"Vzájemně si stiskneme prsty,
protože některé chvíle jsou zkrátka
příliš prázdné a zároveň příliš plné,
takže se do nich žádná slova nehodí."

Za poskytnutí readingcopy v rámci barterové spolupráce děkuji @humbook a Marky @endlessbibliophile #humbookblogeri