Jak chápat ghetto

recenze

Chudí v Lodži (2011) / katy238
Jak chápat ghetto
Za knihou Chudí v Lodži jsem se chvilku hnala. Absolvovala nemilý rozhovor na modré bazarové síti a nakonec knihu získala v bazaru na tomto webu. Nadšení znalo mezí, knihu sehnat nebylo zase tak těžké ani drahé, ovšem očekávání bylo veliké a já se začetla.

Inu....

Knih na podobné tma je opravdu mnoho a Chudí v Lodži jsou přeci jen "trochu o něčem jiném." Populární formu zde hledat nelze, kniha je striktně chladná a popisy jsou až děsivě odhmotněné. Čtenář je svědkem hnusu, bídy a lži, ovšem pouze zdálky. Je těžké nahlédnout postavám do duše, protože autor Vás tam nepustí. Drží Vás za jasně danou hranicí a ani o krok nedovolí přiblížit se jeho románovým ovečkám, které se na každé stránce válí v bolesti, krvi a výkalech a lije jim na hlavu kýble nejistoty. Forma je chladná snad až moc. Jenže na vykreslení atmosféry je to ideální. Protože tenkrát nekvetla láska a růžové květy, ale udření a zneužití lidé se trmáceli denně zápachem a utrpením vstříc dalšímu dni beze smyslu, proč se dožít jeho konce.

I tak mi bohužel v knize několik dějových linií nesedělo a nedávalo smysl vůči zbytku knihy. Proč musím číst o tom, jak předseda ghetta zneužíval svého adoptivního syna, když toto nemá další rozuzlení? Nač vložka s umučenými ptáky? Ani další dějové linie, kterou vedou odnikud nikam a číst je bylo utrpení, knize nepřidaly. Když je z knihy vypustím, má kniha o 100 stran méně a ničemu by to neuškodilo. Zjevně tam ovšem patří, byť mě jejich smysl unikl.

Uznávám, že o všem se populární románovou formou psát nedá a utrpení Židů za druhé světové války bylo hnusné a bez významu a děly se miliardy hnusných věcí beze smyslu. Autor toto dokázal věrně zachytit a plivnout čtenáři do tváře a to nejednou. Lodžské ghetto, stejně jako všechny ostatní, bylo příšerné místo a nikdy nemělo vzniknout. Kniha mapuje jeho existenci a snaží se čtenáři přiblížit to, co by nemělo být nikdy zapomenuto, což zvládla bravurně. Zachytit význam slova ghetto v plném smyslu a předložit jej na prasklém a umatlaném podnosu spolu s bolestí bez hranic.

I tak mi forma knihy a styl psaní nesedl a jestli se k ní někdy vrátím, tak jako starší a o něco sečtělejší čtenář s větším množství zkušeností a věřím, že knihu pochopím z úplně jiného úhlu pohledu a všechny ty pasáže, které mi nyní přišly zbytečné a navíc, pochopím v úplně jiném světle. Nyní to však pro mě bylo jen dlouhé utrpení s častým nahlížením, kdy konečně knihu dočtu a kdy moje trápení skončí.

Pokud máte už za sebou více než já a nevadí Vám spíše naturální a přísně faktický pohled na věc bez potřeby hledět někomu do duše a vidět minimální jiskřičku naděje, je kniha tím pravým pro Vás. Pokud máte raději formu Jodi Picoult a líbili se Vám Zlomení andělé, knihu nečtěte, jen by zbytečně přibylo další nízké hodnocení jinak kvalitní četby a Vy by jste se trápili u něčeho, co není určeno pro Vás.

Komentáře (0)

kniha Chudí v Lodži recenze