Jak australsky vykrvácet

recenze

Jsou věci, přes které někdy nejede tzv. vlak, pak nastává čas změny, jež někteří mohou těžko nést. Proč nám všechno někdy až do nekonečna tak trvá? A pak trpíme, když někoho ztrácíme.

Ačkoliv se s Joe O’Loughlinem setkávám po páté, držím v ruce jeho čtvrtý příběh. Což je možná dost velká škoda, že nemůžeme jeho příběhy číst pěkně, jak jdou po sobě. Získalo by to větší logiku i v nás vyvolalo větší přesah a zalíbení v hlavní postavě.

Psychologicky se noříme do případu, který je mi od začátku proti srsti. Smrt mi přijde běžná, ale její nelidská příčina už je horší. A když přichází zakrvácená Sienna k dceři hlavního detektiva, i když už je mimo aktivní praxi, začne děj uhánět kupředu tryskem blesku. Nechce vás ani na moment nechat vydechnout, a přesto vyřešení případu zjistíte možná dříve než samotný detektiv.

Nejzajímavější a zároveň nejsmutnější na tom všem je, že okolí i vyšetřující tým začne podezřívat i oběť celého případu. Jak se to může vůbec stát? Opravdu se může všechno odehrávat jen v Siennině hlavě? Ale kdo tedy mohl zabít toho zhýralého muže? Co by tím, kdo získal? Snad vás odpověď překvapí, mě tolik neuchvátila. Přesto nadále zůstávám věrný Michaelovi Robothamovi, protože má v sobě velký progres a používá slova, která vás k jeho příběhům připoutají.

*
Tý holce Novak řekl, ať se ztratí. Počkal, až zmizí, a potom se podíval zpátky na motorkáře, kterej měl svůj mokrej zmenšující se penis pořád zastrčenej z kalhot.
Ta holka ho slyšela prosit o život. Omlouvat se. Novak napočítal do tří a potom zmáčkl spoušť. Protože to byla zbraň o malé ráži, kulka neprošla čistě dovnitř a ven, místo toho se dorážela od vnitřní stěny jeho lebky a udělala mu z mozku dřeň.
Novak utřel krev a sliby z hlavně svojí zbraně do trička toho motorkáře. Dvě hodiny nato zabil druhýho. Ten se utekl schovat do školy na záchody. Novak ho našel v jedný z kabinek…
*

Komentáře (0)