Já se nechtěl stěhovat!

recenze

Já se nechtěl stěhovat! (2010) 5 z 5 / MartinaF
Já se nechtěl stěhovat!

Martin se s rodiči přestěhoval z malé vesnice do velkého města. Ve Lhotce musel nechat své kamarády i starou školu. V novém městě totiž začal chodit i do nové školy. Měl velký strach - jaká bude paní učitelka? Jací budou jeho spolužáci? Najde si kamarády?

První školní den se mu moc nevydařil, řekněme, že ve třídě je jeden kluk, Vašek, který platí za velkého raubíře. Vašek si rád z dětí utahuje a Martin se stal jeho obětním beránkem - začal se mu posmívat kvůli jeho jménu, protože se Martin jmenuje Vokurka a také mu hodil přezůvku do záchodové mísy. A to není všechno...

Martin je z toho nešťastný a do školy se mu pak už vůbec nechce chodit.

Změní se to? Najde si přesto kamarády?


O téhle knize pro děti jsem poprvé slyšela v jednom dětském pořadu a kniha mě zaujala, ale než jsem ji držela v ruce, uběhl nějaký čas, mezitím se mi z čtyřleté slečny stala šestiletá předškolačka, takže ideální čtení pod peřinu.

Martin se musel s rodiči přestěhovat do velkého města a jako každý jiný měl obavy a byl nervozní, jak ho ve škole přijmou. Bohužel, jeho první den ve škole dopadl úplně špatně - byl tam totiž jeden chlapec Vašek, který si hrál na silného jedince a na Martina si zasedl a začal ho trápit. Nikdo se Martina nezastal, protože všechny děti měly z Vaška strach.

A protože je Martin nesmělý a plachý, Vašek toho zneužil a začal ho šikanovat. Naštěstí v tom Martin nezůstane sám...

O dětské šikaně ve školách by se toho daly napsat hromady věcí a pořád by toho bylo málo. Daniela Krolupperová se tohoto tématu zhostila s citlivostí a vylíčila Martinovy problémy s citem tak, aby to malé čtenáře nevyděsilo, ale poučilo.

I když je téma šikany poměrně vážné téma, příběh je psaný s lehkostí, protože přece je to jen knížka pro malé školáky a Martin si určitě získá mnoho čtenářů - u chlapců bude bodovat tím, že je vynikající fotbalista a u děvčat může imponovat například tím, že má svoji oblíbenou plyšovou hračku.

Zpočátku jsem měla strach, co na příběh řekne dcera, protože některé scény byly opravdu nepříjemné a v duchu jsem si říkala, aby ji to nepoznamenalo a nevrtalo v hlavě a aby se pak nebála jít příští rok do školy. Je hrozně důležité dětem vysvětlit, co to vlastně ta šikana je a jak s ní zacházet, případně jak se jí bránit.

Kniha je doplněna krásnými ilustracemi Kataríny Ilkovičové, které potěší nejedno dětské oko.

Tuhle útlou knížečku bych chtěla doporučit všem začínajícím čtenářům, ale i rodičům, aby si knihu přečetli a s dětmi si pak o ni popovídali.

http://knihu-prosim.blogspot.cz/

Komentáře (0)