Já jsem Malála

recenze

Já jsem Malála (2014) / Morsie

Už je to pár dní, co jsem tuhle knížku dočetla. Ovšem k sepsání aspoň trochu plnohodnotné recenze jsem se dostala až teď. Ne snad, že bych neměla příležitost usednout za klávesnici a začít datlovat, ale tak nějak jsem to všechno musela nechat uležet.

A to jsem původně ani neměla v plánu si tuhle knížku pořizovat. O nějaké Malále a její Nobelovce za mír jsem neměla tuchy a vrhnout se do jakéhosi životopisného románu – to mě vážně nelákalo. Když mi ale prodavačka v mém oblíbeném knihkupectví vnutila letáček se stručným popisem knížky a Malálina života, ještě od pokladny jsem se vrátila a knížku si přidala ke svému nákupu.

A tak začalo mé nevšední dobrodružství z blízkého východu.

Já si vůbec nedovedu představit, že bych měla žít ve světě, kde by mi bylo něco upíráno – od samotné svobody, přes vzdělání až po to, kdy a s kým si vrznu. Neumím si představit, že bych nebyla svým pánem, a že bych směla jen to, co mi dovolí můj otec/bratr/manžel.

Neumím si to představit. Proto bylo pro mě Malálino vyprávění o to víc strhující.

Malála Júsufzajová svůj příběh začíná tím nešťastným incidentem, kdy málem přišla o život. Kdy ji do hlavy střelil neznámý přívrženec Tálibánu. Tahle událost byla ovšem jen vyústěním několikaletého boje za rovnoprávnost pákistánských žen, který Malála vede společně se svým otcem Zijáuddínem.

Přestože se Malála narodila v tak na dodržování lidských práv nehostinné zemi, měla vlastně štěstí. Její otec se už před mnoha lety rozhodl, že do své vlasti přinese vzdělání – vzdělání pro dívky, kterým bylo doposud krutě odpíráno. Začal budovat školu a postupně do ní přijímal všechny dívky z okolí – včetně svojí dcery.

Jeho počin se shledal se spoustou kladných ohlasů, ovšem tálibánští radikálové na to nahlíželi docela jinak. Zijáuddínovi vyhrožovali smrtí, a na důkaz síly začali bořit podobná zařízení po celém Pákistánu.

Jenže kdo by čekal, že se Zijáuddín a jeho dcera zaleknou, tak ten by byl na omylu. Oni ve svém boji naopak přitvrdili. Dokonce tak, že Malála ve svých pouhých jedenácti letech začala pod pseudonymem Gul Makaj psát zprávy pro BBC. Psala svoje postřehy z každodenního života ovlivněného Tálibánem, stejně jako o tom, jak společně se svou rodinou bojuje za vzdělávání dívek.

Malála se brzy stala hlasem revoluce a nepřehlédnutelným trnem v oku radikálů.

A právě tehdy přichází na scénu onen incident, který Malála jako zázrakem přežila. Incident, kterým z ní Tálibán udělal mučednici, a který ji paradoxně napomohl k tomu, aby úspěšně pokračovala ve své misi.

Já jsem Malála je jedna z těch knih, po jejímž přečtení si připadáte naprosto titěrní, pomíjiví, zanedbatelní a přesto v srdci cítíte obrovské odhodlání a naději. A není to ani tak samotnou knihou, jako právě tím příběhem. Obrovským životním příběhem, který by vystačil na dvacet normálních životů.

Tohle je vážně neobyčejná kniha. Vedle Maláliných hrdinských činů totiž ukazuje i to, že je jen obyčejnou puberťačkou. Inu, je jako každá jiná holka, má kamarádky a rozepře s nimi, zajímá se o moderní hudbu a módu – jen s tím rozdílem, že ve volných chvílích bojuje za to, co je správné.

U téhle knihy nejde hodnotit stylistiku, čtivost a podobné věci – přestože ani to jí nechybí – tady se dá jen žasnout nad tím, čeho všeho je jeden odhodlaný člověk schopný.

Komentáře (4)

Přidat komentář

---