Já a Fiali

recenze

Život je slepá jednosměrka se zákazem zastavení....tak začíná poměrně útlá knížka Ivy Pekárkové. Vyprávění je to chytlavé, překvapující s hlubokou osobní výpovědí.

Hrdinka Viola, studentka psychologie, uzavřená v nesvobodě socialistického Československa, šedi paneláků tehdejších sídlišť, předpisů a zákazů se odmítá stát součástí předkládaného způsobu života a tvoří si svůj svět plný útěků, snů, nadějí a svobody. Cestuje, stopuje, vyráží na cesty s foťákem a touhou poznat. A poznává ...cesty a krajinu Vysočiny, řadu milenců, řidičů, kterým dělá společnost na cestách.

Když její jediný kamarád onemocní sklerosou multiplex, rozhodne se na nedostatkový invalidní vozík pro Patrika, vydělat valuty prostitucí. Sama se tímto mění v jinou Violu, mění se ona, její život i vztah k Patrikovi. Jediným světlým bodem je Švéd Erik, jediná láska, kterou nakonec odmítne...

Asi jen jedna kniha mě citově a pocitově "vzala " víc. Po čas čtení jsem se stala Violou, byly jsme jedno tělo, jedna duše, nic lidského nám není cizí, ve vlastní bolesti působíme bolest těm nejbližším s cílem hluboce ranit, neumíme přeskočit zeď, udělat to zásadní rozhodnutí, naše vlastní strachy nás drží tam kde jsme. Milujeme svá malá neznámíčka, ale obáváme se rozběhnout a skočit do těch velkých.

Život není slepá jednosměrka, jen my nevidíme ta rozcestí a odbočky, život je rozhodnutí!

Komentáře (0)