Internát bez čar a kouzel

recenze

Bez milosti (2017) / katy238
Internát bez čar a kouzel
Od časů malého čaroděje jsme si zvykli, že školy spojené s internátním bydlením skýtají tajemství, ale ta jsou nakonec vesměs příjemná, lze si tam nalézt skutečné přátele, učitelé se sice tváří přísně, ale jsou naši kamarádi a za každými zamčenými dveřmi se nakonec skrývá krásné odhalení, které jsme dokonce povinni nalézt.

Boží.

Pak jsou však internátní školy, které sice nejsou jako proslulé Bradavice, ale zasloužily by si oprávněně vypálit.

A právě o jedné takové pojednává romantický thriller autorky Lisy Jackson, Bez milosti. A čtenáře doslova bez milosti vrhne do světa zapšklých pubescentů s popsaným trestním rejstříkem. Ovšem popořadě.

Příběh začínáme u lehce deprimované mladé ženy jménem Julia, která se stále v nočních můrách zaobírá násilným úmrtím svého otce a v reálném světě svou problematickou mladší sestrou Shay. Ta žije u jejich matky, bohatší paničky, která toho už má dost a po dalším excesu mladší dcery ochotně uposlechne nařízení soudce. Buď půjde dcera do vězení nebo do zařízení, které má šanci napravit jí hlavu.

Tak či onak obojí skýtá výhodu se nepohodlné dcery zbavit a vyslat ji do Internátní školy svaté Alžběty, roztomilého místa pod vedením reverenda Lynche, duchovního, u kterého si nejednou vzpomenete na známý český song o vytažení oprátky do výše pod vedením soudce podobného jména. Škola působí luxusně a taky je. Místo schované v hluboké oregonské divočině, kam se studenti dopravují pouze letecky a rodiče jsou ochotní a schopní za to velice draze platit. Místo je však opředeno tajemstvím a má problematickou minulost, shodně se svými chovanci.

Došlo zde údajně k choulostivému skandálu a jiná vyučující měla zase zmizet, na první pohled se nezdá, že se jedná o ideální místo pro umístění dítěte, zde se zdržující studenti však už dávno dětské duše nemají a oproti místům, kde se pohybovali dosud, je svatá Alžběta mateřská škola.

Po příjezdu (nebo deportaci, ono v tom mnoho rozdílů není) Shay se však na škole začne dít ještě něco podivnějšího. Jakýsi tajemný neznámý rozpoutává svou zběsilou hru a nikdo neví, kdo se stane příští vyhozenou figurkou. Obě sestry rychle pochopí, že aby se ještě někdy viděly živé, je nutné začít okamžitě jednat.

A bouře se blíží…

I v tomto případě jsem se pro knihu rozhodla dle obálky. Mám ráda medvídky. Ano, tento je sice oběšený, ale doba nás učí nehledět na detaily. Pak mě zaujala anotace a i když vím, že autorka je spíše v žánru romantického thrilleru, doufala jsem, že tam té romantiky nebude moc.

No, tak bylo. A o trochu více, než v jiných jejích knihách, co jsem četla. Ale co už. Oregonské hluboké lesy, škola pod vedením flanďáka, desítky hormony napumpovaných mladých kriminálníků a pošahaný učitelský sbor. To si o romantiku přímo říká. Ale v tom všem živočišném čenichání kolem stájí lze nalézt i skutečně průzračnou linku čisté lásky, zlomeného srdce a znovunalezené naděje. Pokud tedy máte rádi romantiku a doufáte, že i přes to všechno se oni dva zase chytí za ruce a pohlédnou si dlouze do očí, je to kniha celkem pro vás. Ale i cynik jako já si tam přijde na své.

Nejedná se o nijak složité čtení, linka děje je celkem přímočará, od rozuzlení toho moc nečekejte a je pravda, že hlavního záporáka jsem se snažila vytušit a celou dobu jsem byla celkem dost vedle.

Lisa Jackson možná píše thrillery do červené knihovny, ale zápletku neprodává lacino.

Kniha je psána z pohledu třetí osoby a sleduje osudy i činy obou rozvrácených sester, jejich kroky směrem k sobě i od sebe a přibližuje atmosféru ústavu pro problematické spratky. Je pravda, že prostor území školy je trochu omezený a v příběhu je to cítit a některá vyústění akce jsou poněkud přitažená za vlasy, ale proč ne. Od tohoto žánru se nic jiného nečeká a přesně o tom je.

Tak tedy neváhejte a nechejte se unést hydroplánem do jedné divné školy, kde se všichni snaží tvářit jako svatí a ve skutečnosti si tam stvořili své osobní peklo.

A nikdo z nich neví, kdo je Luciferem.

Komentáře (0)

kniha Bez milosti recenze