Inferno

recenze

„V jednu chvíli popíjíš šampaňské na palubě zaoceánského parníku, směješ se tomu, jak jsi bohatá, a v další máš v obličeji zaraženého delfína. Tak to prostě bývá, víš?“

Někdy se povede vydat kniha, u které si říkám: „Ještě jednu kapitolu a pak budu dělat to či ono…“ a než se naděju, jsem na konci… ubrečená, s bušícím srdcem, dohořelou svíčkou a prázdnou sklenkou vína, které mě ani nenapadlo si dolít, protože bych musela příběh odložit. Přečetla jsem druhý díl trilogie Krev za krev na jeden zátah. A mít po ruce třetí díl v půl dvanácté v noci, okamžitě bych se do něj pustila. Do jedné v noci jsem pak čumákovala a vstřebávala dojmy z knihy. (Možná jsem si po dočtení neměla pouštět Save the last dance for me Michaela Bublého, abych vytancovala pocity z knihy…) V půl šesté jsem vstala svěží jako rybička a plná energie (stále na vlnách písničky). Některé knihy prostě nabíjejí. Inferno bylo jednoduše tak dobré.

Když jsem psala recenzi na Vendetu, věnovala jsem se věku autorky. Ještě jednou ale musím zdůraznit, že je o tři roky mladší než já! A já ji opravdu začínám sledovat, protože její prvotina byla dobrá, ale Inferno je skvělé a své starší sestře natrhává… stránky. Catherine Doyle už během této knihy vyzrála a já se těším na její další kousky a řadím ji mezi sledované a oblíbené autorky. Myslím, že nezůstane u šestnáctiletých hrdinek. Ale zkuste psát o někom pětadvacetiletém, když je vám pětadvacet (nevím, jak dlouho na knize pracovala, ale vyšla v roce 2015). Udělala správně. Na starší hrdinku neměla zkušenosti. A věřte tomu, že i když je Sofii na začátku šestnáct, trilogie chytí za srdce i mnohem starší čtenářky (já jako třicátnice o tom musím něco vědět).

„Chtěl jsem říct,“ na rtech se mu usadil úsměv plný tajemství a nebezpečí, „že záříš jako jiskra, Sofie. Nechci, aby tě někdo sfoukl.“

Catherine opravdu pracuje na svých postavách. Jsou promyšlené, doplňují se a jsou si věrné po celou dobu. Millie je zábavná (takovou nejlepší kamarádku všechny chceme), Falconeové nebezpeční, přemýšlení mafiánů šílené a… *spoiler* Můj čuch mě jako obvykle nezklamal. Já jsem to věděla. Věděla jsem, že Luca není tak nevrlý a úžasný a nebezpečný pro nic za nic. V mém osobním žebříčku přeskakuje Rhysanda (Dvůr trnů a růží). Kde stojí pan Darcy, si musím ještě ujasnit.

Všichni, kteří Krev za krev zavrhují, protože kopíruje Royaly, by si měli uvědomit, že Vendeta vyšla dřív než Papírová princezna. A je mnohem lépe napsaná. Kvalita knih neklesá, naopak zraje jako víno a stupňuje se. Určitě jí dejte šanci. Já odpočítávám dny do vydání posledního dílu – Mafiosy. Držím nám pěsti, aby bylo skutečně v listopadu.

Určitě doporučuji sérii Krev za krav, do níž Inferno patří, k přečtení. Jen si musíte dát pozor, protože já začínám být opravdu ulítlá na italská jména. Řekněte se mnou: „Gianluca, Nicoli, Domenico, …“

Komentáře (0)