Husy osmnáctého století

recenze

Pýcha a předsudek (2008) / dennie3 (640 views)
Husy osmnáctého století
Na tuto knihu jsem slyšela chválu ze všech stran. Možná proto mě později trochu zklamala - čekala jsem víc.
Zkráceně by se dalo říct, že je celá kniha o sňatcích z rozumu, o sňatcích z lásky, zkrátka o sňatcích celkově. V první řadě musím říct, že Austenovou nesmírně obdivuju za lehkost, se kterou příběh napsala, za ironii, díky které předběhla svou dobu, za výsměch všem těm ženám, které v knize neřeší nic jiného než plukovníky a věno. Kniha je napsaná autenticky a bez předstírání.
Problém jsem viděla v tom, že se v knize celou dobu téměř nic pořádného neděje. Pořád se chodí na plesy, neustále se někam jezdí na návštěvy, každou druhou stránku se mluví o tomhle ženichovi a pak zas o téhle Lady. Učitel češtiny říkal, že kdyby si měl vybrat mezi Austenovou a Bronteovými, sáhne po Austenové, protože kniha Pýcha a předsudek je plná dialogů a je svižná. Uznávám, že Austenová byla asi mnohem inteligentnější než sestry Bronteovy, protože si dokázala z celé své doby udělat srandu a protože psala úplně odlišně. Já bych ale sáhla po Bronteových. Ať už mluvíme o Janě Eyrové nebo o Větrné hůrce, obě knihy mají zajímavý a napínavý děj, a hlavně - v těch knihách se věci dějí, místo aby se o nich pořád jen mluvilo. Lidé tam utíkají, zamilovávají se, nesnášejí se, zkrátka je to celé plné napětí a emocí a příběhu.
To mi u Pýchy a předsudku tak nějak chybělo. Samozřejmě, že tam jsou emoce a že mě nějaké pasáže hodně bavily, ale celá kniha mi prostě přišla až moc upovídaná. A rozhodně ne svižná.
Takže ano, obdivuju Austenovou a jsem moc ráda, že jsem si knihu přečetla, protože jsem dostala výjimečný pohled na tuto dobu, který by žádná z Bronteových nabídnout nemohla. A taky jsem moc ráda, že si Jane dělala srandu z dívek jako Lydia a matka Bennetová, protože mi svojí hloupostí neuvěřitelně lezly na nervy. Kromě Elisabeth a z části Jane jsou všechny dívky v knize hrozné husy. Žena si v osmnáctém století připadala, že bez vlivného manžela je úplné nic bez budoucnosti. Jsem hrozně ráda, že Austenová byla výjimkou.
Knize přesto dávám tři hvězdy, protože mě sice obohatila, ale nijak zvlášť mě nebavila.

Komentáře (9)

kniha Pýcha a předsudek recenze

DominaCZ
10.03.2017

No tak tak jsi se nazvala sama. Můj koment je prostě jen chvála stejnýho názoru, který sdílím, nic víc nic míň.

siena
10.03.2017

DominaCZ, to bude tím, že jedna blbka, která čte tyto plky, dokonce s potěšením, má ještě další "divnou" vlastnost, že vnímá dobu, o které čte. A pak si holt nemůže pomoct, když si přečte, jak vyprávění o Nedobylech a Bornech, se odehrává ve stejné době, jako vyprávění o prázdných pipinách z přelomu století 18/19., a zareaguje. Já vím, prostě hloupý zvyk přízemních čtenářek:-)

DominaCZ
10.03.2017

Sieno to bude asi tím, že tím pojem myslím veškerý romány o tomto tématu v rozpětím velmi širokém - středověk, gotika, viktorián nebo i moderna. Prostě salonní plky o ničem nebo hradní / statková klasika alá DO CHUDÉ ZAMILOVAL SE BOHÁČ.
J.A. je ve všech knihách stejná, a to je na dnešní dobu přlliš málo, proto nechápu, kterej blbec z jejích knih zase udělal božstvo.
Její doba pro ni historická nebyla, pro nás ano, je to tedy pojem délky uplynulé od vydání knihy, ne o tématu jako takovém.

siena
06.03.2017

Měla bych jen technickou poznámku...Z některých komentářů u této knihy vyplývá, že čtenářky mají problém zařadit román do správné doby, zařadit si do kontextu. Jak koukám, DominaCZ, stejný problém máte i vy. Tak co, gotika nebo druhá polovina 19. století, až první století 20. ?!? Pokud je mi známo, Jane Austenová není autorkou ani historického románu, pohlíženo dobou, v které romány napsala, ani autorkou sci-fi...

DominaCZ
06.03.2017

Já souhlasím, protože já bych to napsala ještě ostřeji.
Já totiž knihy o těchto zbohatlických prázdných pipinách nesnáším.

Nic se tam neděje, pořád hekají s otravným ó na začátku věty a i když chápu, že se jedná o popis tehdejších dob, tím pádem i tehdejších náplní životů, je to podle mě neskutečně přeceňovaní knížka.

Že se baby zhlídly v Odstínech se sice nedá moc pochopit, ale je tu pořád větší šance na zalíbení než tyhle taftový gotický ufňukanky.
Jdu si pustit Sňatky z rozumu, to je z téže doby, ale kvalitnější.
Takže souhlas.

azraelka
18.11.2015

Promiň, ale nepřijde mi, že dnešní doba oplývá jen inteligentními dívkami. Lydie jako je ta v knížce se vyskytují v každé době.

Austenová uměla dobře popisovat typy lidí, takže v době vydání určitě každý osobně znal podobného "sira Johna" nebo "lady Catherine de Bourg". To na ni oceňuji, její knížky mi přijdou pohodové a milé a mám ráda to pomalé tempo, kterým plynou. Naproti tomu po Hůrce ráda sáhnu, když chci citové drama, kde je rozehráno přímo na život a na smrt.

Bolkonská
11.11.2015

Mě tato kniha taky spíše rozladila, ale napsat o ní takovýmto způsobem, to mi nepřijde správné. Román byl napsán v kontextu své doby, v rámci tehdejšího způsobu nahlížení na svět, a taky v rámci jisté literární tradice, která nás třeba dnes už bavit nemusí, ale svého času byla relevantní a stala se plnohodnotnou součástí dějin literatury. To se asi taky nevyjadřuji nejlépe - zjednodušeně - výtky v této recenzi mi přijdou úplně mimo mísu. Asi jako stěžovat si, proč si ti hrdinové v antických dramatech pořád vyměňují zprávy skrze posla. Nebylo by to esemeskou rychlejší?

siena
07.11.2015

Jane Austenová žila na přelomu století, Pýcha a předsudek sice byla vydaná v roce 1813, ale napsaná v letech 1796-97...Já vím, že pro některé čtenářky to je úžasný román z viktoriánské Anglie, ale opravdu není:)
Mne zarazila příkrost slečny recenzentky. Husy? Jen proto, že lidé žili jinak než my? Samozřejmě, že se nám mohou zdát hrdinky hodně naivní, že bychom chtěli mít jejich "starosti", ale těžko promítat do té doby naši současnou zkušenost. Nezdá se mi, že by se autorka nějak vysmívala svým postavám. Spíše cítím lehkou ironii a zároveň i jistou shovívavost s jejich počínáním. I paní Bennetová měla jen oprávněné obavy o osud svých dcer. Můžeme se ušklíbat, ale jak to po smrti otce dopadalo, popsala Jane Austenová v románu Rozum a cit.

1