Husité potřetí

recenze

Husitská epopej. III, 1426-1437 - za časů císaře Zikmunda (2015) / Lea47

Pokud se snažíte číst knihy o kterých se mluví, je jen otázkou času, kdy se vám do rukou dostane dílo Vlastimila Vondrušky. Jeho knihy se smějí z výloh knihkupectví, mluví se o nich v rádiu a při jeho autogramiádách se stojí dlouhé fronty.

Pan Vondruška je autorem několika desítek knih, které lze řadit do různých sérií. Mnoho příznivců si získal díky čtyřdílné Přemyslovské a aktuálnější sedmidílné Husitské epopeji. Troufale jsem začala číst rovnou díl číslo tři, aniž bych četla dva předchozí. Právě jsem ho dočetla a nezbývá než konstatovat, že zítra si půjdu koupit díl první a druhý a netrpělivě budu očekávat květen, kdy má vyjít část čtvrtá.

Moje historické znalosti by se daly považovat za průměrné až lehce podprůměrné. S jistotou ale mohu říci, že veškeré absolvované hodiny dějepisu mi nepřinesly tolik informací o Husitech, jako šest set stran tohoto příjemného čtení. I když historie nepatří mezi mé koníčky, s chutí jsem si vyhledávala informace o Janu Roháči z Dubé či Oldřichu z Rožmberka.

Autor dokázal na podkladě skutečných historických událostí vystavět poutavé příběhy hned několika hlavních hrdinů. Husitská série dokáže čtenářům přiblížit život konkrétních rodin v daném období, jejich starosti a obavy. Historické události jsou zasazeny do příběhu rodiny Prokopů, která má Prokopovu a Mikulášovu linii. Pro lepší orientaci v příbuzenských vztazích na konci knihy najdeme přehledný rodokmen, do kterého jsem během čtení několikrát nahlédla.

15. století bylo v našich dějinách bouřlivé a spousta Čechů o něm má bohužel pouze povrchní informace. Nabízí se otázka, proč toto období nevyužil jiný spisovatel k zasazení děje svého románu. Odpověď je velmi snadná – málo který současný autor je na to dostatečně erudovaný.

Vlastimil Vondruška dokázal napsat poutavý příběh, který nutí k zamyšlení a ze kterého si čtenář může odnést spoustu znalostí. Za povšimnutí stojí i to, že nenadržuje ani husitům, ani kališníkům a líčí to prostě tak, jak to bylo.

Kniha je přehledně členěna do jednotlivých let. Třetí díl začíná smrtí Jana Žižky a přes bitvu u Lipan nás příběh dovede až k posledním dnům císaře Zikmunda. Jelikož jeho časy byly časy krušnými, nemůže čtenáře v knize zaskočit žádná pasáž.

„Pak přitáhli bledého Sovu. Svázali ho do kozelce a položili do koše na konec dlouhého ramene, kam se jindy umísťovalo střelivo. Pojistku, která držela závaží praku, uvolnil hejtman Jan Roháč z Dubé. Rameno se prudce vykývlo a Sova vylétl do vzduchu. Zoufale cosi křičel, ale nebylo mu rozumět. Velkým obloukem přelétl pláň a dopadl na palisádu tvrze. Sirotčí bojovníci začali nadšené jásat. Trefili se přesně.

Když k palisádě doběhli, byl Sova mrtvý. Z úst mu vytékal slabý pramínek krve. Jeden z bojovníků ho pro jistotu vzal ještě cepem přes hlavu. Ozvalo se prasknutí lebky. Nechali ho ležet na náspu a zamířili do dvorce, aby oslavili vítězství."

Čtení Husitské epopeje je příjemným literárním zážitkem, který vám nenásilnou formou přinese spoustu historických znalostí, které by měl mít každý Čech.