Hunger Games - young adult dystopie

recenze

Dystopická trilogie s označením young adult sleduje osudy hlavní hrdinky Katniss, jejích známých (hlavně Peety a Hurikána), rodiny a vlastně všech obyvatel Panemu - země, ve které se děj odehrává. Hlavním městem je Kapitol, který se svými obyvateli barvícími si kůži či vlasy nejrůznějšími barvami a žijícími v přepychu ostře kontrastuje se zbytkem země, zejména pak s chudými kraji jako je Dvanáctka. Svět i režim je v knize popsán dopodrobna, atmosféru podtrhují krutí mírotvůrci (Ministerstvo lásky? Válka je mír?) a ploty s ostnatým drátem a elektrickým proudem. Samotné Hladové hry pak slouží jako nástroj pro útlak obyvatel, kromě vysílání a vyučování propagandy a udržování nízké úrovně obyvatel (smůlou všech dystopií vskutku je, chtíc nechtíc, podoba s 1984).

Velmi se mi líbí, že jde o knihu pro mladé, která je zároveň dystopií. Témata jako totalitní politické režimy či válka se většinou v young adult literatuře nevyskytují, a kniha jako Hunger games je jistě vhodnějším úvodem do žánru, než například 1984. Nicméně během čtení se pomalu projevuje fakt, že kniha je psána pro mladší čtenáře, alespoň tak jsem to cítil já (20 let) - pro staršího čtenáře se může jednat o poněkud ohrané téma, přestože je svět a politický režim ve všech knihách vykreslen dobře, důkladně.

Postavě Katniss je často vyčítán její věčný duševní a citový zmatek, její jistá sebestřednost a také "podivné" vztahy s Peetou a Hurikánem. Do jisté míry jsou některé její činy či myšlenky vskutku nelogické, nicméně obecně vše dává smysl - přece jen jde o dospívající dívku, která byla vytržena ze svého domova, z rodinného kruhu a musí se vyrovnat nejen s neustálou pozorností kamer a veřejnosti, ale především s vyhlídkou smrti v Hladových hrách. Nebylo by přirozené, aby se bez špetky strachu zúčastnila Hladových her a ještě během toho hrdinně spasila celou zem. Já osobně přes všechny nedostatky hodnotím kladně fakt, že jde o originální postavu (ne o prototyp dospívající dívky), i když musím přiznat, že za dobu čtení celé trilogie se několikrát stalo, že jsem byl Katniss otráven. Co se týče vztahů Katniss s Peetou a Hurikánem a vlastně romantické stránky knih vůbec - ta nepatří mezi nejsilnější. Kvůli romanci tuto knihu určitě neoceníte. Poslední, co chci u Katniss zmínit, je přes její různé nedostatky jistý osobní růst a posun - během jednotlivých dílů nejen zestárne, ale také se vnitřně promění.

Sečteno podtrženo: přestože hlavní myšlenka knihy není úplně revoluční, díky světu a systému Hladových her, který autorka stvořila, si kniha zajistila pozici na výsluní. Jak už jsem zmínil, jelikož celé tři knihy strávíte s Katniss kvůli ich-formě, občas vám poleze na nervy; knihy jsou ale velmi čtivé, děj je napínavý a zejména poslední díl není chudý na zvraty.
Postavami, které bych nakonec vyzdvihnul, jsou Finnick (a jeho pravdivý příběh, velmi překvapivý) a Haymitch, kteří byli pro mě daleko zajímavějšími, než hlavní trojice Katniss, Peeta a Hurikán.

Komentáře (0)