Hudba ti pomůže

recenze

Skrytá píseň (2018) 4 z 5 / monushka
Skrytá píseň

Napadlo vás někdy, jaké by to bylo, kdyby jste se svým sourozencem vedli nekončící konverzaci prostřednictvím zpráv na sociální síti? Mnoho z nás si neumí své životy představit bez moderní techniky a z toho důvodu si řeknete, že na takovém druhu komunikace není nic špatného a nevšedního. Ale přišlo by vám normální komunikovat s vlastní sestrou nacházející se již osm let na seznamu pohřešovaných osob? Psali byste zprávy dál i přesto, že by zůstávaly nepřečteny a bez jakékoliv odezvy?

V tomto duchu je sepsán young/adult thriller Skrytá píseň, který napsala ruská spisovatelka Valentina Nazarova. O vydání knihy se postaralo nakladatelství Omega. Valentina Nazarova vystudovala kreativní psaní, napsala tři básnické sbírky a Skrytá píseň je jejím beletristickým debutem. Nazarova zbožňuje rockovou hudbu a hudební festivaly, takže je zcela samozřejmé, že kus sebe samé vložila do svého thrilleru.

“Legrační, že? Písně ti nikdy nezlepší náladu, ale jen znovu otevřou tvý starý rány, ty, o kterých sis myslela, že se už dávno zahojily. Pár kytarových akordů nějaký starý písně může zničit to, o čem se snažíš sama sebe přesvědčit roky. Jak moje babi říkala: ,Rocková hudba je Satanovo dílo.’…” (Str. 148)

Nika Lukina je jednadvacetiletá Ruska studující žijící v Londýně, která již osm let nosí ve svém srdci velkou bolest. Když jí bylo třináct let, její starší sestra Jen, která tou dobou studovala v malém městečku ve střední Anglii, zmizela beze stopy. Byla cizinkou v cizí zemi, a tak pátrání neproběhlo tak důkladným způsobem, jakým bychom si představovali, že proběhne. Milující Nika se nikdy nesmířila se svou bezmocí a lhostejností svých nejbližších.

Jednoho dne však Nika v přítomnosti své spolubydlící Laury shlédne video záznam z Glastonburského hudebního festivalu konajícího se na přelomu června a července, konkrétně z roku 2007. Veronika by videu nejspíše nevěnovala značnou pozornost, ale v tomto období se její sestra odmlčela, přestala komunikovat a vypařila se jako pára nad hrncem. Místo toho, aby čas zhojil veškerou Veroničinu bolest, rány začnou znovu krvácet, neboť na videu zahlédne svou pohřešovanou Jen. Stačí jedna fotografie sdílená na sociální síti a kolotoč minulosti se započne roztáčet v přítomnosti. A tak se Nika vydává na vlastní pátrání po zmizelé sestře a ocitá se v Notownu - městečku, ve kterém Jen žila…

Skrytá píseň skýtá velké pozitivum ve formě vyprávění. Příběh poznáváte prostřednictvím konverzace na sociální síti, kdy Nika píše své pohřešované starší sestře. Z toho důvodu je příběh vyprávěn ich-formou a působí důvěrně a diskrétně. Při čtení budete mít pocit, jako kdybyste se ocitli v kůži samotné Niky.

Aby tento thriller dostál svému názvu, v úvodu každé zprávy je uveden název kapely a následně konkrétní píseň, která vystihuje pisatelčinu momentální náladu. Díky tomu se pro vás tato kniha stane zapamatovatelnou, protože kromě klasického čtení budete mít příběh spojený s konkrétními pocity. Nejeden z vás si určitě některé zmíněné písně vyhledá a poslechne, dokonce zařadí mezi své oblíbené songy. Mladší generace čtenářů si zase rozšíří své obzory co se týče rock´n´rollové hudební scény.

Tvá cédéčka mě změnila. Hudba mi dala sílu, kterou jsem potřebovala, abych to všechno přežila. Hudba měla schopnost dát všemu kolem mě nevysvětlitelnou, bolestivou hloubku, dvojí význam, smysl. (Str. 19)

Zvolené a zpracované téma se dá řadit k jedním z pozitiv Skryté písně. Řeší totiž potenciální nebezpečí dnešní doby, neboť spousta studentů se vydává na studium do zahraničí, mnoho z nich na vlastní pěst.

Nevýhodu mnozí z vás shledají ve stupňovaném závěru, neboť se dozvíte tři potenciální scénáře toho, co se Jen stalo. Pokaždé z úst jiné postavy. Když uvěříte jedné verzi, vzápětí se dozvíte jinou. Takovéto změny sledu událostí na čtenáře mohou zapůsobit nevyzrále a zmatečně. Zakončení příběhu se zdá být uspěchané, nevyvážené a nepřehledné. Je znát, že autorka měla ještě co říct a jen nevěděla, čemu dát přednost.

Co se týče postav, naleznete zde směs různých charakterů. Některé vám budou sympatické, některé nikoliv. Za zmínku stojí informace, že jedna z postav pochází z České republiky.

Pokud patříte mezi čtenáře dbající na pozadí příběhu, v případě Skryté písně bude vaše vášeň uspokojena, neboť Glastonburský hudební festival je fenoménem. Poprvé se rocková hudba na pozemcích jednoho farmáře rozezněla roku 1970 a od té doby se tento festival stal legendárním a nezapomenutelným zážitkem pro všechny fanoušky.

Musím se přiznat, že jsem zpočátku byla ke Skryté písni lehce skeptická. Přece jen už nespadám do kategorie dospívajících čtenářů a doposud jsem nečetla žádnou knihu, jejíž děj byl určitým způsobem propleten s hudbou. Po pár stránkách jsem však svá ne příliš velká očekávání odložila a s nadšením jsem si hledala některé písničky na internetu, abych se lépe vcítila do Veroničiny nálady. Musím uznat, že autorce se podařilo něco, s čím jsem se ještě nesetkala. Velmi umně propojila emoce s hudbou, pátráním a poznáváním nových míst a lidí. Právě tento fakt dělá z knihy nezapomenutelný zážitek. Za sebe rozhodně doporučuji k přečtení.

Ačkoliv se jedná o dílo spadající do kategorie young/adult literatury, na své si přijdou čtenáři bez jakéhokoliv věkového omezení. Postačí, abyste patřili k fanouškům kvalitní rockové hudby a měli dostatek trpělivost. Autorka si s vámi totiž pohrává jako kočka s myší a důležité informace odkrývá po střípkách. Nějakou chvíli tudíž potrvá, než poskládáte celý obraz. O to více budete následně překvapeni.

Co se týče přebalu Skryté písně, ilustrace nemohla být zvolena lépe. Nejen že otevírá brány naší představivosti, neboť si v podobě vyobrazené mladé dívky můžeme představit jak Niku, tak i Jen, ale je i pastvou pro naše oči a zobrazuje vše podstatné. V porovnání s obálkou ruského originálu je české vydání mnohem hezčí a zdařilejší.

Komentáře (0)

Přidat komentář