Hrátky se lvem

recenze

Letopisy Narnie – komplet (2012) / herdekfilek

Kočka šelmovitá a za ní banda někdy více a někdy
méně oprudných dětí.

Na svět se vedle Pána prstenů dostala fantasy, která
nezanikla v chumlu dalších, protože patřila mezi první průkopnické. A
patřit mezi první je tak nesnadně snadné. Svět je otevřen a připraven na vaši
osobnost. Je to jen vyplnění díry na trhu. A ano, i literatura je prostý
kalkul, prostý trh, kde prvotní je výdělek. Letopisy Narnie patří mezi první,
tedy bychom se jí měli poklonit, jen kdyby…

Bylo těsně po válce. Lidstvo otřeseně sledovalo
otvírající se koncentráky a zvěrstva z válečných polí a začlo toužit po
úniku. Po šťastných vzpomínkách, které z vlastních hlav vydolovat prostě
nešly. Touha to byla nesmírná, lidstvo se potřebovalo vnitřně přesvědčit o tom,
že jeho jedinou hodnotou není zrůdnost, a proto bylo prioritou, aby se krása
lidské fantasie objevila rychle.

Lewis byl
prodlouženou rukou rychlosti. Sedl ke stroji a prostým prokřupáním kloubů
z něho vypadl první díl Narnie. Země za dveřmi šatní skříně. Ale jistě,
v almaře to kolikrát žije víc, než před ní.

V padesátých
letech
nezáleželo na tom, kudy se člověk do šťastných vzpomínek dostane, ale hlavně na tom, aby to bylo daleko, aby
se tam vyhrávalo nad zlem a aby to napsal Angličan. Lewis splňoval všechno. A
navíc každý rok, jako pravidelná linka ze Singapuru, vydávil na trh další
díl Letopisů Narnie. Pěkná nálož šťastných vzpomínek. Takže ne spojenecká
vojska, ale kultura člověka odtrhla od upřímného zrcadla dějin, kde pro
zakoktání nebyl prostor, protože byl vyplněn útěkem před realitou.

Ve fantasy je možné všechno. Proto tolik přitahuje a
proto i tolik odpuzuje. Fantasie vtělená do Pána prstenů je nekonečná a ve své
nekonečnosti nádherná. Narnie je na tom trochu hůř. Lewis měl před sebou cíl.
Dokončit knihu. Prohodit sled úderů klapek psacího stroje cílovou páskou a moci
se vrhnout na další kus. Což v některých okamžicích spíše odpuzovalo,
nežli přitahovalo. Jeho fantasie byla pro některé příliš absurdní. Začínala
totiž doba uvěřitelné fantasy, něco na způsob všednodenní nudy doplněné
chozením po rukou. Pouhé ozvláštnění skutečného života. Lewis stále ještě
příliš vycházel z toho, že děti nosí čáp a že Ježíšek skutečně naděluje
dárky. Jenže čáp nenosí nic a Ježíšek pod stromeček nic nenosí (pokud jsem
tímto někomu zhroutil svět, omlouvám se). Svět je obyčejný a přílišnými
kreativitami na poli fantasie se tato všednost vlastně jen umocňuje. Přehnané
hýření fantasií je jen jakýmsi výsměchem nudy vlastního nádechu, po kterém vždy
následuje nudný výdech.

A Narnie je fantasií krásnou, ale příliš barvitou,
příliš neuvěřitelnou, příliš nevšední, než aby si člověk mohl říci – tam,
přesně tam bych se mohl také dostat, jen kdyby…

Letopisy Narnie jsou letopisy pohádkovými i se zlou
čarodějnicí i s magií i chudokrevností jazykové výbavy lidské mluvy. Ale
patří mezi první, kteří se právě začali vymaňovat z područí výchovných
pohádek a rozhodli se vybudovat čtení fantasy pro zábavu a samozřejmě nejen pro
děti, ale i pro dospělé. Proto jsou opředeny aureolou klasiky a nesmrtelnosti.
Jenže vymanění z pohádkovosti bylo jen naznačené. Přiklonění
k fantasy příliš malé.

Princip Narnie je zcela jednoduchý. Skupina dětí
v počtu jedno až čtyři se dostanou nějakým záhadným způsobem do světa
Narnie. Ať už skříní, obrazem či za pomoci jezírek a prstenů a králičích děr
(ne, ty už byly zabrané, těmi ne). A poté se po nich chce, aby zachránily
kouzelný svět před jeho kouzly. Jednoduchý nápad, který se ve výsledku musí jen
okecat do čtitelné podoby a vydat. Což Lewis zvládl na výbornou. Tato
primitivní metoda má své kouzlo, pokud je sepsána s velikým citem pro
situaci (viz například průchod na nástupiště 9 a ¾ v Harry Potterovi, kde
jste nutně museli prorazit vozíkem zeď společně s hlavním hrdinou, ne si o
tom jenom přečíst).

Lewis měl úctyhodnou fantasii. Uměl ji rozvinout.
Ale neuměl svému psaní dát duši. Což se projeví ve všech dílech Letopisů. Již
v prvním dílu jsou volně k procítění dvě hlavní postavy, Digory a
Polly. Pokud by psala Narnii Rowlingová (ikona podobné fantasy, proto je
zmíněna), zaměřila by se na provázání postav. Obětovala by čas i navýšení
stránek tomu, aby bylo vidět a cítit, proč se k sobě postavy chovají tak,
jak se chovají. Lewis dvěma hlavním postavám ovšem vtělil tvrdý
individualismus, který prakticky nesnesl opozici. Postavil k sobě dvě
postavy, které nedokázal sehrát, nedokázal vypsat vazbu mezi jedním a druhým.
Vystavěl hradby příběhu, ale bez provázání postav vyzněla jeho architektonická
mravnost plasticky a neživotně. Základem každé knihy jsou lidé, či jejich
rozmilé epigony. U Lewise je základem příběh. Postavy ho jen poslušně naplňují.
Což je hlavní a podstatnou chybou Letopisů. Samozřejmě, že příběh naplňují i
hřejivé chvilky lidskosti a humoru, ale jsou tam jen proto, že tam prostě být
musí, aby se vše nezměnilo jen na obsáhlejší nákupní lístek.

I přes výše vypsané jsou Letopisy Narnie příjemným
čtením. Dětským, hravým a hlavně odpočinkovým. Ač se nesžijete s topornými
postavami, příběh vás i tak vtáhne a nepustí, dokud nespolknete poslední
stranu. Narnie je báječný odrazový můstek pro začínající čtenáře dětských let.

U sepisování hlučeli z repráků Esbjörn Svensson
Trio, jazzové uklidňovák.