Hra pokračuje

recenze

Wade vyhrál Hallidayovu honbu za velikonočním vejcem a stal se spolu se svými přáteli výhradním vlastníkem Oasis. Vypadá to, že hra je u konce, ale Halliday měl ještě jedno eso v rukávu. Technologii, díky které se stane virtuální realita ještě reálnější než do teď. Ale to není všechno. S touhle technologií se pojí ještě jeden poslední hon na velikonoční vejce. Tentokrát nebude mít Wade za soupeře ostatní hráče, ani bandu sixterů. Tentokrát se musí utkat s nepřítelem, který nemá obdoby.

Ernest Cline má čtivý styl psaní, který je vzhledem ke složitosti světa dost popisný. Nechybí v něm mnoho technických výrazů a pop kulturních narážek, přičemž jsem mnohým z nich bohužel nerozuměla. A i když to nebylo úplně ideální, tak na poutavosti příběhu mnoho neznámých termínů rozhodně neubralo.

Ačkoli je zápletka knihy nová, jde ve stopách první knihy. Dalo by se říct, že se všechny události z první knihy opakují, jenom jiným způsobem. To je za mě velká škoda, protože takhle může člověk předvídat, co se stane dál jen na základě toho, jak se vyvíjel příběh v prvním díle a nezáleží na tom, jestli je samotný příběh překvapivý nebo nikoli. Vlastně na mě celá kniha působí tak, jako kdyby autor záměrně rozložil celou první knihu, aby ji zase mohl složit dohromady.

Na příběhu je nejzajímavější to, co řeší mezi řádky. Řeší se zde únik z reality, která míří ke zkáze, do virtuálního světa a hodně věcí, které souvisejí s morálkou. Nechci spoilerovat, takže nebudu říkat nic konkrétního, ale celý tenhle příběh je z morálního hlediska neskutečně zajímavý a pro mě osobně i dost děsivý.

To rozložení a zase složení zpátky se bohužel týkalo i postav. Konkrétně především u Wada jsem měla pocit, jako kdyby se lusknutím prstu jeho povaha úplně proměnila a on byl takový, jako v některých částech první knihy. Nebo spíš ještě horší. A v knize nebylo vůbec nic, co by to osvětlovalo. Podobně to bylo i u ostatních postav z velké pětky, ale vzhledem k tomu, že se v knize skoro neobjevovali, to nebylo tak nápadné. Ale hodně se mi líbily nové postavy, které byly moc dobře promyšlené a popsané. Obzvlášť záporná postava této knihy byla skvěle pojata.

Z knihy Ready Player Two mám smíšené pocity. Rozhodně se nejedná o tak skvělý příběh, jaký Ernest Cline představil v prvním díle, ale zároveň není vůbec špatný. Osobně mě ale mrzí, že bylo třeba rozbít předchozí příběh na kousíčky, aby mohl tento vzniknout, a v důsledku působí spíš jako parodie první knihy než jako pokračování.

Za poskytnutí knihy k recenzi děkuji nakladatelství Euromedia - Laser.

Komentáře (0)