Hra, která ovládla svět

recenze

Warcross (2018) / MilenneWaver
Hra, která ovládla svět
Hackerka Emika měla v životě vždycky smůlu. Ať už, když od ní odešla matka, nebo zemřel její otec. Tentokrát si jí smůla našla právě ve chvíli, kdy se pokusila nabourat do serveru hry Warcross a její plán selhal. Emika byla odhalena a během několika hodin se stala celebritou, která zaujala i samotného tvůrce hry, Hidea, který pro ni měl nečekanou nabídku, která by mohla vyřešit všechny její problémy. A tak se Emika vydává do Tokia, aby přišla na kloub záhadným útokům, které se kolem Warcrossu točí.

Knih s tématem virtuální reality je i v dnešní době docela málo, takže je úžasné, když se objeví i nějaká další a vy máte šanci jednotlivé knihy porovnávat. Myšlenka Warcross je bezesporu nejlepší, co můžete v podobném žánru nalézt. Bohužel, zbytek kazí zpracování.

Emika patří mezi hrdinky, které se rozhodně nebojí být drzé, samostatné a dělat špatné věci. Nikdy neměla moc na výběr, obzvlášť od doby, co jí zemřel otec a ona se musela postarat sama o sebe. Jenže každý má svoje slabé stránky a to platí i o Emice.

Zatímco Emika je povahově chladnější postava, většina vedlejších Warcrossových postav je její pravý opak. A proto je taky škoda, že nedostaly více prostoru a objevují se pouze okrajově.

Problém Warcrossu přichází až v zápletce. Kdybyste se mě při čtení první poloviny knihy zeptali, jestli je tahle kniha úžasná, bez váhání bych řekla, že je. Zápletka je dobře vymyšlená, autorka ví, jak čtenáře zaujmout a má v rukávu pěknou řádku plottwistů, které se nebojí použít. Ale jakmile se dostanete za polovinu knihy, přichází na scénu dvě věci, které jakýkoliv dobrý pocit z knihy rozmetají na prach.

První z nich je romantická zápletka. Bohužel je spjatá s dějem a nebylo by tedy možné ji vynechat, aniž by v ději nemusely být nějaké výraznější změny, ale mnohem radši bych viděla knihu bez ní. Asi nejsnáze bych tuhle zápletku mohla nazvat jako "insta romance". Prostě situace, kdy se hrdinové několikrát střetnou a okamžitě jsou svými životními láskami.

Druhou věcí je předvídatelnost, díky které bez větších problémů můžete uhodnout, jak kniha skončí a kdo je ve skutečnosti záporákem knihy. Osobně jsem z toho byla hodně zklamaná, protože jsem čekala lepší rozuzlení než jakého se mi dostalo.

Plus si u mě Warcross získal za autorčino psaní, které se mi velmi líbilo. Používá jednoduché věty, nejsou zde příliš detailní pasáže a děj není ani zbytečně natažený, ani urychlený.

Osobně si myslím, že kniha měla úžasný potenciál a mohla být mnohem lepší, než jen průměrná. Takže doporučuji především pro čtenáře, kteří od knihy nemají žádná extrémně velká očekávání. Pokud mezi ně patříte, myslím, že si čtení Warcrossu budete docela užívat a budete mít i chuť si přečíst jeho pokračování.

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji Databázi knih a Albatros Media.

Komentáře (0)

kniha Warcross recenze