Hostina pro vrány

recenze

Zvykli jste si v předchozích třech dílech ságy Píseň ledu a ohně na napínavý děj, proměnlivé charaktery vašich oblíbených postav a dechberoucí zvraty? Tak si je hezky zafixujte do své dlouhodobé paměti, protože v dalších 790 stranách budete živi jen ze vzpomínek na staré dobré časy, kdy ještě Georgie chápal důležitost neustálého posunu a vývoje. Hostina pro vrány totiž není nic jiného než tápání ve tmě (a v Králově přístavišti), jejímž poctivým dočtením se mohou holedbat pouze skalní fanoušci nebo tvrdohlaví šílenci.

Zatímco s většinou stěžejních postav se děje bůhvíco bůhvíkde, pozornost je věnována minoritním figurkám, které se množí a vylézají na světlo světa jako krysy z kanálů. Většina z nich vám pravděpodobně bude připadat i stejně odporná a nadbytečná, ale rychlým čtením se jich nezbavíte, naopak, s přibývajícími kapitolami zmnohonásobíte jejich kolonie na různých místech Západozemí. Pokud tedy z jakéhokoliv důvodu chcete knihu dočíst, zbudou vám nakonec tyto možnosti:
a) začít si psát / kreslit podrobné záznamy, kdo je kdo a komu slouží / škodí
b) ignorovat či vytěsnit jejich jména a úlohy
c) soustředit pozornost na jejich „hostitele“

A kdo že poskytne opěrnou berličku umíněným „cečkářům“? Předně tedy Cersei Lannister, vdova po parohatém králi a matka zesnulého i současného krále; toho času poněkud paranoidní, ale kdo by se jí divil? V minulosti její snahu ovládnout říši ničil Tyrion, teď je to Margeary Tyrell. Svá poslání se snaží splnit zmrzačený dobrák Jaime i zcela zbytečná Brienne a na severu probíhá utahaná volba krále Železných ostrovů.
Pro čtenáře brodící se tímto epickým kanálem bude jistě vítána trocha čerstvého vzduchu v podobě kapitol o Samwellovi či Arye, nemluvě o tajemné paní Kamenosrdce.

Jako celek však čtvrtý díl trpí klasickým stigmatem vatové výplně před velkým dějovým nástupem a hlouběji do kanálových břeček jej potápí i velké množství korekturních chyb. Když to nezvládnou pořádně přečíst ani lidé za četbu placení, jak můžeme my?

Komentáře (1)

01.01.2015

Zajda

Hostina pro vrány v žádném případě nesnižuje laťku, kterou nasadili předchozí tři díly. A už vůbec nejde o vatovou výplň příběhu nebo "epický kanál." Kniha nabízí jiný rozměr intrik a zrad než v Bouři mečů. Poněkud zachmuřelejší, bez panských pozlátek. Psanci a lůza dostávají prostor ve zdecimovaném světě Západozemí. A takoví hold nepořádají boží soudy ani rudé svatby... Klíčové zvraty, které MOŽNÁ kniha postrádá v dějových linkách dohání v linkách vývojových, což není proměna Jaimyho Lanistera velmi podstatným obratem? A co Kamenosrdce a její psanci, kteří ztrácejí veškerý punc Robina Hooda? Jestli některý díl nabídl gigantické změny ve vnímání jednotlivých postav série, pak to byl právě tento.
Pokud by mě někdo platil za čtení stejně dobrých knih, jako je Hostina pro vrány, budu to považovat za dream job.