Hon za svobodou

recenze Za jasné noci (2018)

Hon za svobodou
Emilyn život by se mohl zdát nezasvěcenému kolemjdoucímu jako hotová idylka. Má pohodlný domov, stálou práci v otcově krejčovství a bratry, kteří se neustále starají o své dobro. Ale nic není tak, jak se zdá. Emily se ve svém životě dusí. Její bratři jsou totiž starostliví až přespříliš. Nemůže udělat ani krok, aniž by jí to neschválili. A přesto, že ráda šije, tak vytvářet pořád další a další pánské obleky jí také není zrovna dvakrát po chuti.

Poslední kapkou je, když jí jeden z jejích bratrů přivede muže, který by se měl stát jejím budoucím manželem. Tento člověk je naprosto odporný, ale Emilyn názor nikdo neposlouchá. Všichni se jen rozplývají nad zámožností nápadníka. Není tedy divu, že když se Emily naskytne příležitost dělat švadlenu na odlehlé farmě v Severozápadní Austrálii, chopí se jí a svou rodinu i nevhodného nápadníka opouští, aby zjistila, jaký může být život bez neustálého dozoru.

Hlavní složkou mé četby nejsou romantické knihy, ale občas si nějakou s chutí přečtu. Každý občas potřebuje dávku literární romantiky. A v tomhle odvětví mám několik témat příběhů, které čtu hrozně ráda a jedním z nich je právě útěk před domluveným manželstvím. Když jsem zjistila, že právě o tom pojednává kniha Za jasné noci, bylo rozhodnuto.

Za jasné noci je psáno v er-formě, což dalo autorce prostor, aby si občas odskočila od Emilyna příběhu a prozradila čtenářům, co se děje na opačném konci země v její nepřítomnosti. Zároveň to však neodhalilo nic klíčového příliš brzy. Je to skvělé okořenění příběhu.

Trošku mi v knize vadily časové skoky, respektive jejich nepravidelnost. Chápu, že některé věci jsou důležité a některé méně, takže by bylo zbytečné psát o tom, jak hlavní hrdinka dělala tři měsíce v kuse obyčejné práce. Ale přišlo mi trochu nepřirozené, že nejdřív to bylo rozepsáno skoro den po dni, pak to přeskočilo o půl roku, pak o tři měsíce a tak dále. Nejedná se však o nic zásadního. Vlastně musím autorce připsat k dobru, že vždy, když se přesunula o několik měsíců dopředu, jasně čtenáři sdělila měsíc a rok, kam se příběh posunul. Neměla jsem tedy nejmenší problém se v ději zorientovat.

Jinak se kniha četla opravdu krásně. Je to lehké oddechové čtení, které krásně plyne a neobtěžuje čtenáře nezáživnými kilometrovými popisy nebo větami, které si musíte přečíst asi tak padesátkrát, abyste pochopily, co tím chtěl autor říci. Stylisticky nemám knize opravdu co vytknout.

Samotný příběh je krásný a především oddechový. Není nijak složitý a člověk si u něj krásně odpočine. Je pravdou, že jako mnoho romantických knih je krapet předvídatelný, ale ne úplně. Autorce se povedlo uvést mě a všechny ostatní čtenáře v nejistotu a tak až do konce knihy není úplně jasné, jak příběh skončí.

Akorát k samotnému konci bych měla pár výhrad. Je nádherný, ale vůbec by mi nevadilo, kdyby se autorka trošku rozepsala. Několik desítek stran navíc by rozhodně neuškodilo. Především kvůli tomu, aby nebyl konec tak uspěchaný. Ale také bych ráda věděla o trochu víc ohledně Emilyna osudu. A vlastně i všech ostatních postav, které jsem si při čtení oblíbila.

Pokud nehledáte nic náročného a máte rádi romantiku, která se odehrává v době minulé, je Za jasné noci ta pravá kniha pro vás. Je to opravdu pohodový román, u kterého můžete vypnout mozek a zpříjemnit si tak několik letních dní. Nebo jakýkoliv dní, když na to přijde.

autor: Kikina182 · 04.05.2018 v 15:53 · přečteno 235x

Komentáře (0)

kniha Za jasné noci recenze