Hledání pravdy

recenze

Kostelníkova závěť (2018) / Medvědářka
Hledání pravdy
Trojice povídek s tématem tajemna, hledání odpovědí a odkrývání dávných tajemství. To celé z pera českého autora Mirka Vostrého, který svým hrdinům propůjčil neobyčejnou odvahu a buldočí zakousnutí najít odpovědi na své otázky.

Chvilku mi trvalo, než jsem se do kostelníka pustila a pak jí četla dle nálady mezi jinými knihami. Bylo to i tím, že povídky mají nádech tajemna, mystična a naplno se zde projevila fantasie a cit pro magičnost, kterou já zrovna moc nevyhledávám. Na druhou stranu jsem ale ocenila humor a styl vyprávění v příbězích. Také jeho toulky do minulosti, které dávali příběhům tu správnou atmosféru a doplnili dění současné.
V knize najdeme tři povídky, kdy hlavní mi přišla ta první - Kostelníkova závěť.
Ta vypráví o dvoji mužů, kteří nezávisle na sobě spojí jedno místo a pak i celé tajemství kolem řady čísel, která se jednomu z nich zdála. Co se zatím skrývá?
Další povídka se jmenuje Stopař.
Co vše se může stát, když si stopnete auto a pak si vyměníte místo řidiče, protože řidič vás poprosí, abyste řídil místo něj, že je moc unavený? To je začátek událostí, které byste možná ani nechtěli zažít.
Poslední z povídek je Krásný mrtvý kluk.
Ta je o zvídavé dívce, která tráví s rodiči dovolenou na jednom starém zámku u hranic s Rakouskem.
Při svých toulkách po chodbách zámku ale narazí na něco, co pomůže pak i někomu jinému. Odhalí staré tajemství a možná tím odčiní i něčí hřích.

Kniha mi přišla zajímavá. Autorův styl vyprávění mi hodně sedl pro jeho smysl pro humor a tím, jak vše dokázal vypodobnit. Nikde nebylo hluché místo a povídky jako celek měli hlavu i patu.
Nejvíc se mi líbila první povídka, pak ta poslední a nejméně mě bavila ta prostřední. Přišla mi trochu neuvěřitelná a hlavní téma mě nebavilo. Ale to je asi jen můj problém, protože jak jsem psala na začátku, nejsme úplný fanda mystična, které v sobě povídka skrývá.
U ostatních chválím a jen chválím, protože mě to opravdu bavilo číst.

Komentáře (0)

kniha Kostelníkova závěť recenze