Hlavně se nezamilovat

recenze

Od americké spisovatelky Rachel Gibson jsem kdysi četla Sex, lži a rande přes internet a ačkoliv jsem z této knihy nebyla dvakrát moc nadšená, rozhodla jsem se dát Rachel ještě jednu šanci a půjčila jsem si v knihovně její poslední román s názvem Zachraň mě. A musím přiznat, že svého rozhodnutí nelituji.

Děj knihy se odehrává v malém texaském městečku s názvem Lovett. V městečku, kde vám každý vidí do talíře a kde každý nejlíp ví, jak máte žít. Největší zábavou je zde sbírání a šíření drbů a nejvděčnějším objektem pro drby je Sadie Hollowelová, která v osmnácti letech opustila rodný ranč a svého ubohého otce, aby se mohla věnovat kariéře a sama sobě. Už nechtěla žít s otcem, pro kterého byla pomalu méně než vzduch. S otcem, který jí nedokázal dát najevo své city a který dal vždy přednost ranči, dobytku a koním před Sadií. Nikdo z místních vůbec netuší, jak si celé ty roky připadala osamělá, jak zoufale se pokoušela upoutat něčí pozornost.

Když se dnes třiatřicetiletá Sadie do Lovettu vrací, aby se zúčastnila svatby své sestřenice, jsou místní obyvatelé šokováni, že není stále ještě vdaná. Sadii jsou ale názory místních celkem ukradené, hned po svatbě hodlá odjet a v městečku se zase hodně dlouho neukázat. Vlivem nepříjemné události však musí své plány přehodnotit a zůstat.

Pobyt na rodném ranči si tak aspoň krátí „vztahem“ se synovcem majitelky místní benzinové pumpy – Vincem Havenem, bývalým členem SEAL. Přitažlivý Vince si prošel ve válce peklem, a proto se odmítá citově angažovat v jakémkoliv vztahu. Sex? Ano. Láska a závazky? V žádném případě, to není nic pro Vince. Sadie na jeho pravidla přistupuje a ze začátku vše funguje skutečně perfektně. Každý odborník vám však řekne, že takový vztah nejde udržovat dlouhodobě. Zákonitě se vždy jeden z dvojice nakonec stejně zamiluje a většinou je to žena. Kdo by to byl čekal, že. V konečném důsledku vám takový vztah může spíše ublížit, než prospět. Zápletka knihy je tedy jasná hned od začátku.

Autorce se bohužel nepodařilo vyhnout se běžným klišé červené knihovny. Sadie jako žena v nesnázích, která touží po záchraně. Buduje kariéru, stěhuje se z města do města. Příjezd do Lovettu však otevírá staré rány a i ona si chtíc nechtíc musí přiznat, že kariéra není vše. Vince jako naprosto dokonalý, bezchybný muž, který pro svou vyvolenou udělá cokoliv. Muž, který je ženě za každých okolností oporou a nikdy by před ní nepřiznal žádnou slabost a nejistotu. Podobná klišé bych ještě přežila. U tohoto typu knih s nimi dokonce počítám. Vyznání lásky jak přes kopírák však rozdýchávám jen těžko. Všimla jsem si, že když je hlavnímu hrdinovi jakékoliv knihy téměř čtyřicet, tak při vyznáních lásky nezapomene vždy zmínit svůj věk, skutečnost, že se zamiloval poprvé, fakt, že neví, co to o něm vypovídá a prozření, že asi čekal na tu pravou. To snad ty autorky opisují z nějakého společného zdroje.

Celkově se mi však příběh líbil. Milá, nenáročná knížka, která vám zpříjemní pár hodin života. Myslím si, že Vincova komplikovaná povaha by byla výzvou pro kteroukoliv ženu a musím přiznat, že ani já bych neodolala a snažila bych se ho zachránit.

Komentáře (0)