Hlasy

Hlasy
Komunikovat se dá různými způsoby i beze slov. Psychiatrická léčebna, traumatizované oběti a podivná úmrtí… Kterých hlasů se bát, a kterým věřit?

S knihami rakouské spisovatelky Ursuly Poznanski měli čeští čtenáři možnost se setkat už několikrát. V překladu u nás vyšly jak její knihy pro mládež, tak i případy sympatického dua vyšetřovatelů ze salcburské kriminálky Beatrice Kasparyové a Florina Wenningera pod názvy Pět a Slepí ptáci.
Novinka Hlasy je pak jejich třetím případem. Číst se dá zcela samostatně, bez závislosti na předchozích dvou knihách. Každá z nich totiž nabízí vlastní uzavřený případ, provázanost hledejte ryze v soukromém životě vyšetřovatelů.

Detektivní příběh Hlasy zavádí čtenáře na psychiatrické oddělení salcburské kliniky, kde je nalezeno mrtvé tělo jednoho z lékařů. Ačkoli leží na lůžku a v krku má vraženou kovovou lištu, příčina úmrtí se ukrývá jinde. Jak mladý lékař skutečně zemřel, a co má znamenat podivné aranžmá okolo něj? Dřív, než na to Beatrice a Florin přijdou, stane se další tragédie…

Nemocniční chodby byly osvětlené i v noci, což umocňovalo zdejší zvláštní atmosféru víc, než kdyby bylo všechno ponořené do tmy. Jako po vymření. Vlastní kroky připadaly Beatrici nesnesitelně hlučné, jako by zanechávala akustickou stopu. Opakovaně se ohlížela přes rameno a jenom proto zahlédla, že se jedny dveře pohnuly.
Znepokojeně se zastavila. Zmíněné dveře byly trochu pootevřené, teď bez pohybu. Nutkání dojít k nim a prostě je otevřít bylo velmi silné. Potom ale musí sama zvládnout všechny důsledky. Správně by si měla přivolat posilu.
Tuhle myšlenku okamžitě zavrhla. Její mobil zůstal v kabelce ve Florinově autě. Než by se jí podařilo vyhledat pomoc, osoba za dveřmi by zmizela, ať už to byl kdokoliv.
Beatrice vyklouzla z klapající ošetřovatelské obuvi a bosa se pomalu plížila ke dveřím. Byla si jistá, že za nimi není pokoj pro pacienty, spíš nějaký sklad nebo komora.
Její kroky určitě nikdo neslyšel, ale v osvětlené chodbě byla dobře vidět. Čím víc se blížila ke dveřím, tím zřetelněji slyšela tlukot svého srdce. Připravila se na náhlý útok, nemohla si dovolit zaváhat, musela naopak reagovat okamžitě…


Ursula Poznanski vypráví velmi příjemným stylem, jenž vyniká lehkostí a srozumitelností. Velký důraz vkládá do dialogů a svých postav. Poctivé profilace se dostává především Beatrice, která řeší s plným nasazením nejen pracovní případ, ale i útrapy každodenního života. Jako rozvedená dvojnásobná matka často nestíhá kloubit bez zádrhelů svou profesi a povinnosti okolo dětí, což zase slouží jejímu exmanželovi jako dobrá munice k rozepřím.

Přímost, nasazení a „obyčejnost“. Postava Beatrice je snadno uvěřitelnou hrdinkou, s níž není problém se na stránkách knihy sžít a držet jí palce ve všem, co dělá. Mezi ní a Florinem to navíc jakýmsi nesmělým způsobem jiskří, takže kromě napětí a hádanek se čtenáři dostává i drobná kapka nevtíravé romantiky.

V prvé řadě jsou ale Hlasy detektivním příběhem, a tak je nutné vyšetřovat. Ursula Poznanski předkládá čtenářům několik dalších postav s rozmanitou paletou charakterů. Své pohnuté osudy i tajemství skrývají nejen pacienti psychiatrie, ale i tamní lékaři. Nad celým dějem se táhne opar tajemství, nevyřčených slov a hledání způsobů, jak jim porozumět! Napětí tak pozvolným tempem graduje, až do překvapivého finále.

Hlasy jsou příjemnou „psychologickou detektivkou“, která kromě plastických postav servíruje výborně namíchanou směs lehké romantiky a napětí. Nelze jinak, než se těšit na další případ těchto sympatických vyšetřovatelů!

autor: evasamankova · 06. prosince v 14:11 · přečteno 1010x

Komentáře (0)