Hladový vrch

recenze

Na spisovatelku Daphne du Maurier jsem narazila během vánočních prázdnin, kdy mi mamka do rukou dala knížku Má sestřenka Rachel. Líbila se mi a styl autorky jsem si zamilovala. Do své knihovničky jsem si proto sesbírala z různých částí domu všechny knížky, které od ní vlastníme, a před dvěma týdny jsem ucítila, že je opět po těch několika měsících čas na jednu knížku poklidného rázu. Volba padla na Hladový vrch.

Dosud česky nevydaný román Daphne du Maurier Hladový vrch patří k těm dílům, která zaujmou především líčením obyčejných lidských osudů. Takové vyprávění dovede čtenáře oslovit mnohem naléhavěji a pravdivěji a vzbuzuje v něm pocit, jako by toto vše důvěrně znal z vlastní zkušenosti.

Hladový vrch je příběh o rodu Brodricků, bohaté venkovské rodině, jejíž děd, kterému přezdívali "Měděný John", otevřel na Hladovém vrchu doly na měď. I když měď přinesla Brodrickům bohatství, pohodlný život, možnost vzdělání a cestování, jako by si Hladový vrch zároveň na nich čas od času vybral svou daň. Ne všichni Brodrickové jsou šťastni a není jim souzeno dožít se vysokého věku. Autorka sleduje pět generací rodu, citlivě a vytříbeně vypráví o jejich osudech až do chvíle, kdy po více než sedmdesáti letech poslední Brodrick je nucen skončit tam, kde jeho předkové kdysi začínali.

Přes všechna trápení a úskalí, jimiž Brodrickové procházejí, je příběh jejich rodu především strhujícím vyprávěním o lidském životě se všemi jeho krásami a těžkostmi, o snažení člověka dosáhnout cíle, dosáhnout naplnění, a tím i smyslu své existence.

Znovu jsem se při četbě románu Daphne du Maurier ocitla ve staré Anglii, která byla rozdělena na společenské vrstvy. Během autorčina vyprávění jsem měla možnost poznat téměř šest generací a prolétnout celým stoletím. Velmi zajímavý je pohled na postupné zaslepení bohatstvím, lhostejnost vůči pracujícím a pocit nadřazenosti nad okolím. Daphne du Maurier má tu vlastnost, že svým hrdinům tvoří lidské povahy - nejsou ani dokonalí, ani vyloženě špatní. Brodrickové se během svých životů vyvíjeli a měnili a na předělávku jejich charakterů měla silný vliv skutečnost, že je peníze nedokázaly učinit šťastnými. Ať už zemřela milovaná manželka, ovdověla žena s pěti dětmi nebo se správy nad penězi chopil nesprávný člověk, pokaždé se v ústředních postavách zlomily nějaké zábrany a jejich způsob pohledu na svět se zcela lišil od toho předešlého.

Brodrickové se museli celý život potýkat s lidmi ve svém okolí. Nekonečně hluboké kořeny nenávisti vyrostly mezi nimi a Donovany, kterým dříve patřil majetek Brodricků. Právě Donovanovi se stali příčinou mnoha neštěstí. Vliv na radost ze života měla dozajista i lhostejnost rodičů k dětem, ze kterých přes rozmazlené uřvánky vyrostly neústupné alkohol nasávající bytosti. Jindy zase dovedla některého z nich ovládnout nešťastná minulost a jejím vlivem učinil své potomky odtažitými a bez chuti plně si užívat života. Vzájemná harmonie nevládla ani ve chvíli, kdy děti Brodrickovy přišly o domov, o Clonmere. Tak jako tak, nikdy bych těmto lidem nemohla závidět jejich nepříznivé osudy.

Navzdory mému poměrně častému rozčilování se nad chováním knižních postav nenacházím na knize žádné nedostatky. Daphne du Maurier umí skvěle ovládat jazyk a ve správných chvílích používá správné tóny, jež osloví snad každého čtenáře. Její knihy, Hladový vrch nevyjímaje, nejsou žádnými literárními braky a doopravdy stojí za přečtení. Neřadí se k tomu typu knih, které během víkendu přečtete doslova jedním dechem, neboť její vyprávění se musí přijímat po zdravých odměrkách, aby následný pocit z přečtené kapitoly byl co nejhlubší.

Doufám, že jsem vás navnadila k přečtení. Pokud nějaký autor z těch, které jsem četla, stojí za obdiv, pak je to mimo jiné právě Daphne du Maurier!

Komentáře (0)