Hlad po zábavě nezažehnán

recenze

Tajný spolek hladových žen (2020) / ciniminisek
Hlad po zábavě nezažehnán
Představte si, že je vám skoro třicet let, nemáte muže, děti a pořádnou práci. Dospívání nestálo za nic a do ikony krásy máte také daleko. Není takřka nic, na co byste mohli být hrdí. Přesně takový život vede Roberta, žena, jenž začne žít až s poznáním nové přítelkyně Stevie a založení spolku hladových žen.

Co takový spolek vůbec představuje? Přirovnejme to k nezřízené střele - vloupání na místa,kde i za bílého dne, by normální člověk měl strach cokoliv vyvádět. Nezkrotné přejídání jídel, které najdete u popelnic a požívání drog a alkoholu.

K Robertě a Stevie se postupně přidávají další životem zhrzené členky a spolek vzrůstá ve své drzosti. Ovšem jen do dne, kdy Roberta konečně potká muže, na kterého čekala celý život. Jenomže, jak se na tuhle novinku budou tvářit kolegyně z tajného spolku, kde muži jsou sprosté slovo? Náhle Roberta stojí před velikým rozhodnutím...

Co bych mohla k tomuto titulu říci? Až nezdravý vztah mezi dvěmi přítelkyněmi, chvilkami jsem měla podezření, že spojitost Roberty a Stevie vzrůstá v něco víc, než jen pojem kamarádská spolubydlící. Hlavní hrdinka Roberta je nevyrovnaná až narušená. K srdci mi vůbec nepřirostla a to byl nejspíš ten nejhlavnější problém. Nešlo se s Robertou v ničem ztotožnit, vadila mi ve všech ohledech a její počínání mě přímo rozčilovalo.

Dějová linie neměla hlavu ani patu a celkový styl psaní byl těžkopádný a zpřeházený. Kapitoly děje se střídaly s návodem na výrobu jídel. Nešlo ani tak o klasické recepty, ale o sáhodlouhé a nudné vyprávění o tom, co mě, jako čtenáře románu, absolutně nezajímá a čtení to přímo narušuje. Děj mi nedal absolutně nic, totální absence humoru, napětí, romance a poučení.

Na titul Tajný spolek hladových žen jsem neměla žádné nároky, přesto kniha předčila mé očekávání a to v záporném slova smyslu.

Komentáře (0)

kniha Tajný spolek hladových žen recenze