Haruki Murakami: Kafka na pobřeží

recenze

Kafka na pobřeží (2010) / jan.svancara (628 views)
Haruki Murakami: Kafka na pobřeží
Haruki Murakami, je spisovatel, jehož tvorba mě již delší dobu lákala. Nechal jsem si knížku od něj nadělit k Vánocům. Ježíškova volba padla na Kafku na pobřeží. Kritikou ceněný mnohovrstevnatý román s prvky detektivky, ale třeba i hororu. Děj románu se rozehrává v několika časově či místě odlišných rovinách, o nichž čtenář tak nějak tuší, že budou do sebe zapadat a jen čeká, jak k tomu dojde. Murakami soustruží jednotlivé figurky svého příběhu s obdivuhodnou precizností a svým vypravěčským uměním jim dává skutečný život. Autorovi nelze upřít, že osud jeho hrdinů, byť sebe bizarnější, mu prostě věříte.

O samotném psaní Murakami údajně prohlásil: doba už nepřeje romantickým týpkům, co nasávají nebo berou drogy a píšou skvěle - doba přeje globálním spisovatelům-manažerům. Po přečtení Kafky mám pocit, že tomuto výroku začínám rozumět. Kafka na pobřeží je bezesporu kvalitní literární práce, ale otázkou je, zda je to dílo, která má skutečně duši. Na mě osobně text románu působí jako profesionálně namíchaný koktejl záhad, filosofování a sexu. Koktejl postmoderní prózy s vyváženou chutí, který ale nezažene žízeň po skutečném příběhu s osobitým sdělením. Stejně jako na pořádnou žízeň přijde vhod orosené pivo na zahrádce obyčejné hospody namísto speciálně namíchaného long drinku, tak bych já jako čtenář možná uvítal pár příběhů romantického pobudy, který do svých textů dává sebe sama.

U této knihy jsem se nemohl ubránit pocitům, že veškeré tajemné a fantazijní prvky příběhu jsou jen papírová kulisa, kterou po představení kulisáci odnesou. Odkojen tolkienovským fantastičnem, kde vymyšlené světy mají delší historii než vlastní příběh, jsem byl trochu zklamán potěmkinovskou schematičností oněch „jiných dimenzí“ románu Kafka na pobřeží.

Možná však není na místě smutnit nad dílem samotným, jako spíše nad dobou a společností, pro niž je tento literární koktejl namíchán a která jej lačně hltá plnými doušky, jsa sama prosta jakékoli hlubší víry nebo přesvědčení. Čtenáři dnes možná vyhovuje, že všechny metafyzické otázky zmizí spolu se zavřením knihy.

Murakamiho kniha má naštěstí ještě jedenu linku a to linku hudební. Hudební díla různých stylů nám Murakami představuje v průběhu celého románu. Hudba je nedílnou součástí knihy a člověk má při četbě chuť nasadit si sluchátka a zaposlouchat se do zmiňovaných děl. Přiznám se, že tímto si mě Murakamiho kniha získala a chytla mě za srdce. Možná je to tím, že když jde o hudbu, přestává být Murakami manažerem, ale stává se romantickým týpkem.

Komentáře (0)

kniha Kafka na pobřeží recenze