Hana Marie Körnerová - Carolina

recenze

Carolina (2009) / Hřibče (588 views)
Hana Marie Körnerová - Carolina
Spisovatelka Hana Marie Körnerová, známá především svými historicko-romantickými romány či skutečnými příběhy, které napsal sám život, čtenáře tentokrát zavádí do Francie, a to druhé poloviny 19. století. Zde se jednoho jarního dne, přesně v roce 1850, začal psát poutavý a strhující příběh.

Čtenář se hned v úvodu románu ocitá na pistolovém souboji mezi Claudem Thevenetem a Julienem Arnaudem. Oba mladí muži a bývalí nejlepší přátelé se začali nenávidět kvůli Emmě Girardové, jedné z nejkrásnějších dívek z okolí a zároveň dceři bohatého obchodníka. Tato krásná slečna totiž dala přednost bohatému Claudovi před chudým, ale do ní vášnivě zamilovaným, Julienem. Julien její rozhodnutí neunesl, a proto se rozhodl vyzvat svého nejlepšího přítele na souboj. I přesto, že ho Julien vyhrál, tak ruku Emmy nezískal, naopak okamžitě po souboji rodné městečko opouští a vstupuje do armády. Kdo by si myslel, že tím je příběh uzavřen, tak pořádně nezná spisovatelku Hanu Marii Körnerovou a její strhující příběhy!

Emmě a Claudovi se narodila dcera Carolina, kterou umístili do kláštera, aby z ní byla vychována ctnostná a počestná mladá žena. Nemohli však tušit, že si ji zde vyhlédne Simon Garonne, hazardér, podvodník a nevlastní syn Juliena Arnauda. Simon velmi rychle krásnou a nezkušenou Carolinu okouzlí a pod citovým nátlakem se mu ji podaří unést z kláštera a následně se s ní oženit. Carolina naivně věří, že ji Simon miluje, jenže on si ji bere pouze ze zištných důvodů. Ihned po svatbě se vydávají za Simonovým nevlastním otcem Julienem do Paříže, neboť Simon doufá, že dostane dědictví po své zemřelé matce.

V Paříži jej otčím nepřivítá zrovna s otevřenou náručí, navíc ho ani nepotěší fakt, že se Simon oženil zrovna s dcerou jeho dávného protivníka v lásce a která k tomu všemu jako by „z oka“ vypadla své matce Emmě. Carolina nerozumí chladnému přijetí, které se jí u Simonova nevlastního otce dostalo a vykládá si jej jako nepřátelským chováním vůči své osobě. Simona vidí v růžových barvách a snaží se ho hájit, jenže časem i ona pochopí, že nerozvážná mladická unáhlenost se někdy hodně krutě nevyplácí a některé činy nejdou ani přes všechna přání vzít zpátky.

Hlavní hrdinka Carolina je slušně vychovaná mladá dívka s romantickou povahou, která sní o ušlechtilém gentlemanovi, který ji bude milovat a ctít. Sny jsou krásná věc, ale pak ta realita... I když Carolina měla ze začátku pocit, že se jí se Simonem sen o šťastné lásce splnil, tak brzy musela pohlédnout pravdě do očí a přiznat si, že to vše byla jen lež. Simon se k ní chová hrubě, uráží ji a ponižuje. Carolina s ním nezažívá příjemné chvíle, je nucena vyrůst ze svých romantických představ a dospět. Avšak právě v těch nejtěžších chvílích života zjišťuje, že se vždy najdou na světě lidé, kteří jsou ochotni člověku v nouzi podat pomocnou ruku a že existují i šlechetní muži, kteří si lásku žen zaslouží.

Román o Carolině v sobě skrývá hned několik závažných témat, a to domácí násilí, uraženou ješitnost, pýchu, rodinná a osobní tajemství a silnou lásku, která na konec dojde naplnění. Hlavní hrdinka Carolina projde od začátku knihy velkým osobním vývojem, který bylo po celou dobu čtení velmi příjemné sledovat.

Myslím si, že se jedná o velmi čtivý příběh, který má spád a je napínavý (jak jen může román pro ženy být), a to od začátku až do konce. Hlavního mužského hrdinu Juliena si jistě zamiluje nejedna žena, mně osobně přišel naprosto úchvatný. Přiznám se, že jsem se neubránila snění, jaké by to bylo, kdyby mužů jako on, bylo na světě více... No, alespoň, že si o nich můžeme přečíst v takových krásných románech, jaké pro své čtenáře píše spisovatelka Hana Marie Körnerová.

Ukázka:

„Prohlašuji vás mužem a ženou.“ Otec Antonín byl drobný starý muž s tichým třáslavým hlasem. Většinu obřadu mu bylo sotva rozumět, ale ta klíčová slova pronesl jasně a zřetelně. Ozvěna prázdného kostela je několikrát vrátila zpátky. Carolina zvedla hlavu a podívala se na Simona po svém boku. Opatrně jí shrnul závoj stranou a lehce ji políbil.
Ano, měla i závoj, skutečný pro nevěstu. Ten lehounký kousek látky povýšil její světlé vycházkové šaty, které si nezapomněla přibalit do uprchlického uzlíku, na šaty svatební. Závoj přinesl Simonův svědek, který na ně čekal dole v hotelu. Byl to hubený nenápadný mladík s nezdravým bledým obličejem. Hluboce se uklonil, podal jí kytici pozdních růží a Simonovi podstrčil balíček. V kočáře pak Simon z balíčku vyjmul závoj a sám ho Carolině připevnil k jednoduchému účesu.
A tak měla závoj i kytici a kostel s hořícími svíčkami a dva svědky, z nichž jeden byl jejich vlastní kočí. Chyběli hosté, rodiče a požehnání. Ale byla vdaná. Obřad měl platnost i bez hostí a rodičů. Stala se ženou Simona Garonneho před tváří Boží a nemusela se už stydět vystoupit na veřejnost. Sňatek všechno změnil, už nebyla uprchlou klášterní schovankou, ale řádnou manželkou.

Komentáře (0)

kniha Carolina recenze