Hádanka na první dobrou

recenze

Proč na první dobrou? Protože u všech osmi povídek většinový čtenář uhádne pointu i závěr na první pokus. Ale to nevadí. Neurazí ani nenadchne, ale za 3 je pořád dobře, a tento nadějný debut stojí určitě za přečtení. Už jen proto, že je čtivý a odpočinkový, a takové knihy se taky musí číst.

Chuť na další zákusek ze současné české beletrie, příjemné recenze čtenářů, zvědavost a i narození ve stejném roce jako Kateřina Castañeda mě zavedli do knihovny. Nutno podotknout, že až po rezervaci, což napovídá, že o její povídkovou knihu zájem je. A musím uznat, že právoplatný. Se čtenářskou láskou k oběma poznamenávám, že by kniha žánrově možná víc seděla nakladatelství Motto než Prostor, ale to je čtenáři ve výsledku jedno.

Castañedin osmipovídkový eintopf s kořenícími přípravky pawlowštiny, vieweghoviny i hartloviny jsou známky čtivosti. Stejně tak připravené autorčiny obraty a přirovnání, které jasně definují její literární znalost a vybavenost, jen se občas projeví jako otřepané klišé. Naštěstí pomálu.

Obdobně působí i náměty jednotlivých povídek. Jako byste je už jednou četli nebo viděli. Asi nejzábavnější povídka Jako slepá k houslím vám asociuje hned tři filmy: americkou komedii Záměna s Eddiem Murphym, duet Oldřicha Kaisera a Petra Nárožného Já nejsem já a životní roli Terezy Brodské v Dvojroli. Naopak v povídce Chatrč máte dlouho pocit, že čtete Rudolfova Metráčka řízlého Akty X, v pointě to naštěstí tak lacino nedostanete.

Ať už je to tak či onak, a vám to připomene i třeba něco jiného, svědčí to o tom, že spisovatelka má nejen načteno, ale i nakoukáno. Stejně tak plně spravuje empatický odtok, kterým v černé na bílou odtékají "reální" hrdinové, které budete chápat, litovat nebo jimi pohrdat či považovat za hloupé. Ale ve finále vám budou vlastně všichni sympatičtí.

Mimochodem, kvituji "genderovou vyváženost", kdy ve dvou z osmi povídek jsou hrdinové mužského rodu. Zkrachovalý podnikatel a chronicky záletnický kominík. Skvěle se vyrovnají příběhům o rozvedené pětatřicítce, 30-leté matce samoživitelce nebo osamělé čtyřicetileté učitelce. V tom je možná síla jednoho z doporučení k četbě, obecnému: určeno ženám 30+, což by ale nebylo fér vůči mužskému čtenáři, jako ženskému v četbě Víkendu v Londýně.

Nebojte, určitě se nejedná o žádný emocionální odšťavňovač, ale příjemný výlet do životů "obyčejných" lidí zažívajících podobné osudy, v dobrém i zlém, jako jejich čtenáři. Povídky jsou ve znamení očekávaného happy endu a pravdivého klišé a poslání, že bychom si měli více vážit toho, co máme než toho, co nemůžeme mít. Nezaobírat se nenávratnou minulostí, když můžeme pracovat na stávající přítomnosti. Prostě příjemné a pravdivé počtení za tři dobré a poctivé hvězdičky.

Komentáře (0)